pro[A2r]číslo strany rukopisufantové z armady, kteráž v Arsýtu byla, také přivezeni byli. Nebo král toho času neměl lidu válečného při sobě více, než toliko třimezcítma tisíc mužů pěších a šestnácte set jízdných. Ostatek lidu svého při armadě zanechal a z něho nějaký díl synu krále Xeryfa, který do Mazegonu táhl, propůjčil. K tomu i to jsou hajtmané králi oznámili, že není než těch čtyři tisíce Mouřenínů toliko před rukama, nýbrž že mnohem větší počet lidu válečného za sebou táhnou. Když to král uslyšal, hned, hlavou vrtě, třikrát vskříkl: „Marchamos, marchamos, marchamos,“ a vpád na ně sám učiniti pomohl, tak pospíchaje, že střelba, kteráž prvé před lidem válečným šla, daleko za nimi pozůstala, a že jsou ji více ani k jednomu potkání užiti nemohli. A tak potom předce s těmi čtyřmi tisíci Mouřenínův se potkali, kterýchžto Mouřenínův vždy víc a víc přibývalo, až naposledy veliký a nesčislný počet jich se v spůsob půl měsíce roztáhl, a na krále portugalského s velikou silou se valíce, jeho i s lidem obklíčili, střelby jejich dostavše, proti nim jí užívali, z kteréžto velikou škodu jsou jim činili. A portugalští zemané tak dobře se, jako i jiní němecští, vlaští a španělští, zmužile ukázali. Král jejich sám svou rukou mnoho Turkův a Mouřenínův pomordoval, a až na třetí kůň dosedl, potom zamordován jest. Ale v pravdě z stavu jich přes deset aneb dvanáct osob neušlo. Ostatek lidu, spolu s svými hajtmany, všecken pomordován. Pěší pak lid do najvětšího nebezpečenství