pozname[p5r]číslo strany rukopisunal Paulus Ioviuscizojazyčný text v knížce své o národu mozkevském. Mozkvané pak za mnoho věků neznámí byli těmto našim krajinám, nadíle pro dalekost cesty a příkré zimy, kteréž v těch zemích jsou, nadíle pak že nic slavného a vznešeného neučinili, čímž by se jiným dalekým národům oznámiti mohli. Přijali ovšem víru křesťanskou, podlé řadu náboženství řeckého, okolo léta Páně devítistého osmdesátého sedmého aneb, vedlé počtu jejich, léta od stvoření světa šestitisícího čtyřistého šedesátého třetího, a první se pokřtiti dala kněžna jejich Olha, kteráž potom Helena nazvána; ale však knížata jejich téměř vždycky poplatná a poddána byla Tatarům, až do knížete Bazilia, tohoto nynějšího děda. Ten nejprvé jho tatarské z sebe [p5v]číslo strany rukopisusvrhl, a odjav Polákům Smolensko a veliký díl zemí k Litvě náležejících, králem a pánem vší Russiaecizojazyčný text[1]slabika „Ru“ je vytištěna švabachem, zbytek slova antikvou a velikým knížetem psáti se začal. K tomu léta Páně 1516. Zigmund, svobodný pán z Herberštejna, poslán byl od císaře Maximiliana Prvního, aby mezi nim a Zigmundem, králem polským, pokoj smluvil. Potom podruhé o touž věc k témuž vypraven byl od arciknížete Ferdinanda léta 1526., jakž to sám v kníze své, kterouž o věcech mozkevských obšírně sepsal a na světlo vydal, vypravuje. A od toho času, jakž mně se vidí, počali Mozkvané známější býti Říši a jiným národům. Nebo týž kníže Basilius i legáta svého Demetria Erasmia vypravil do Říma ku papeži Klimentovi, žádaje od něho a stolice římské [p6r]číslo strany rukopisupovolení, aby královského titule užívati mohl, jakž poznamenal Paulus Ioviuscizojazyčný text. Syn jeho Ivan Vasilovic poslal legáty své k císaři Maximiliánovi II., Ivana Sugurského a Ondřeje Gavrilovského, kteřížto léta 1526. v středu po sv. Janu Burjanu přijeli do Prahy, a nenalezše tu císaře, pospíšili za nim do Řezna na sněm říšský a tam poselství své zdíli 18. dne července. Před tim časem nenacházím, aby kdy mozkevské poselství v Čechách a v Praze bylo, krom těch orátorův, kteříž s Zigmundem z Herberštejna léta 1527., po zahynutí krále Ludvíka, do Prahy přijeli a 24. dne února korunování krále Ferdinanda slavné a svaté paměti na Hradě pražském přítomní byli.