překáž[p3r]číslo strany rukopisukami scházelo, jakž vědomé. Přijali to od dobroty božské, že se v poctivosti na světě sstarali, došedše let věku svého, k nimž řídcí docházejí; a když jim nic jiného nenastávalo na světě tomto nežli bída, nemoci a trápení, požehnavše světa, anobrž raději potupivše svět, odebrali se z něho v pokoji a přišli do vlasti opravdové, vlasti nebeské, vlasti věčné.

Sumou, takoví mezi námi byli, jacíž nejedni vidíni býti chtějí; tak život vedli, jakž by třebas všickni dobří umříti žádali. Pročež také života jejich pobožného a dobrého následovala smrt dobrá, smrt pokojná, smrt v Kristu Pánu blahoslavená a životu blahoslavenému podobná, kteráž je i chválou a slávou před Bohem a lidmi korunovala. O nichž i to slušně povědíno býti může, což napsal Izaiáš prorok v kapitole 57.:[2]Is 57,1–2 „Spravedlivý umírá, a žádný toho neskládá v srdci, muží pokojní odcházejí, a žádný toho nerozvažuje, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý, že dochází pokoje a odpočívá jako na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímnosti své.“ Těch tedy slavných mužův rady užívaje, na onen čas práci svou jsem Vaším Milostem připsal, kteroužto nyní, na ponuknutí mnohých dobrých panů a přátel obnoviv a nemálo rozšířiv, zase Vaším Milostem oddávám, nechtěje jiných patronů hledati, poněvadž předešle pod stínem ochrany a jména Vaších Milostí mnohým lidem se slíbila. Co pak v tomto druhém vydání přičiněno jest, to jedenkaždý čta a proti prvnímu rovnaje, sám od sebe souditi bude moci, bez mého o tom v obšírných slovích vypravování. Jakož ani na tom nejsem, abych dílo své sám vychvaloval, znaje věc býti ohavnou a neslušnou. Nechť se sám skutek chválí.

Naposledy, když v Kalendáři tomto největší téměř zmínka se činí o slavných městech Pražských a mnohé hodné paměti předkův Vaších Milostí se často připomínají, kteréž potomkové rádi čísti a z nich potřebných naučení i výstrah, jak k užitečné a pokojné zprávě měst těchto, tak k vyhnutí se škodlivých příčin, ješto ku pádu a záhubě obcí slouží, nabývati budou, i z té třetí příčiny nevidělo mi se jinému této práce připsati nežli Vašim Milostem, aby tudy slavná památka předkův na Vaších Milostech obnovena a Vaších Milostí jméno potomkům dochováno bylo. O slávě měst Pražských a proměnách i příbězích, kteréž se v nich a s nimi dály, což do tohoto Kalendáře pro krátkost položeno býti nemohlo, jiným časem se doplní, když, bude-li vůle Pána Boha všemohoucího a náležitý fedruňk od těch, jimž to náleží, kronika pražská na světlo výjde.

Nyní za to Vaších Milostí toliko žádám, abyšte ohlášení mé toto a prokázaní uctivé šetrnosti k vlasti i s prací mou dobrotivě a vděčně přijíti a ji spolu se mnou v své laskavé ochraně míti ráčili.

Dátum v Starém Městě pražském 29. dne měsíce října léta posledního věku 1590.

Vaším Milostem k službám hotový M. Daniel Adam z Veleslavína[3]od slov „Naposledy, když v Kalendáři tomto“ až do konce je text vytištěn drobnějším písmem, aby se předmluva vešla na stránku