mno[p2v]číslo strany rukopisuho dlužen byl jedenkaždý měštěnín vlasti a městu tomu, v němž se zrodil a osadil, naučil mne tomu moudrý Platocizojazyčný text, když tato slova napsal: Patriae major debetur honos, quam vel matri vel patri et omnibus parentibus. Est enim illis omnibus praestantior et in majori habetur autoritate apud Deum et homines sapientes. Majori etiam reverentia colitur magisque cedere et blandiri oportet patriae morosae et iracundae quam patri.cizojazyčný text To jest: Povinni jsme větší poctivost činiti vlasti nežli matce aneb otci a všechněm rodičům naším. Neb ona jest nad ty všecky důstojnější a více vážena u Boha i moudrých lidí. Více ji také ctíti máme a více snášeti i folkovati vlasti, jakkoli nevhodné a hněvivé, nežli vlastnímu otci. A to on snad o svých Athenách pověděl, aby měšťanů jejich k milování a obhajování vlasti ponukl. Téhožť od nás žádá i náše Praha, kterážto jak v položení svém není menší nežli řecké Atheny, tak i v potřebách chování života tělesného i duchovního mnohem dostatečněji své obyvatele a syny opatruje. Důvodů není potřebí k tomu, což všechněm vůbec vědomé a známé jest.

Druhá příčina: Před lety takměř třinácti, vydávaje na světlo tento Kalendář, však v menším spůsobu a jako v prvotinách nedokonalejší, připsal jsem jej také Vaším Milostem, a tu hned tehdáž v hotové vůli k sloužení vlasti své se ohlásil. A to jsem učinil ne o své újmě, ani z všetečnosti, ale z vnuknutí a zdravé rady svých milých panův otců, tchána a kmotrů, pana Jiřího Melatricha z Aventýnu, pana Sixta z Otrsdorfu a pana mistra Matěje Bydžovského z Aventýnu, kterýž včerejšího dne[1]tj. 28. 10. 1590 z tohoto světa šťastně vykročil, slavných jistě, vznešených a vzácných mužův, kteřížto kdo jsou byli, řídci se nyní ptají, neb je mnozí dobře znali; a znáti mají všickni, poněvadž i oni všechněch vůbec úžitku snažně vyhledávali, zvláště pak potomci, o kteréž oni s větší bedlivostí nežli o samy sebe pečovali. Povím krátce, co smyslím a v čemž mi, naději se, za pravé dadí všickni dobří. Byli tito tří muží netoliko učení, ale i pobožní; nabyli velikého umění, však při tom měli i dobré svědomí; dlouhým skušením dosáhli moudrosti, ale podlé toho nebyli prázdni kázně a mravů počestnosti. Báli se Pána Boha, ctili svou vrchnost, milovali vlast, pečovali o dobré obecné: ne jako někteří dělávají, aby za živobytí toliko jejich dobře městu bylo, ale tito žádali potomkům svým vlasti zanechati v lepším spůsobu, nežli ji od předkův přijali. Že pak té upřímé žádosti své snad neužili, již to ne jími ani jejich vůlí, ale jinými překáž[p3r]číslo strany rukopisukami