Vítaj, Kráľu všemohúcí,

ve všěch miestiech vševidúcí,

všěch kajúcích milujúcí,

věčný život dávajúcí!

[5] Všeho kvietie kráše ktvúcí,

všěch světlostí viece stvúcí,

svým milým sě zjěvujúcí,

jě rozkošně kochajúcí!

Vítaj, slavný Stvořiteľu,

[10] vítaj, milý Spasiteľu,

vítaj, věrný náš přieteľu,

všie dobroty davateľu!

Vítaj, v núzi těšiteľu,

všeho hořě zbaviteľu,

[15] vítaj, divný slaviteľu

i rozkošný krmiteľu!

Děkujemy tobě z tvého

z milovánie velikého,

z potřěbného, z radostného,

[20] z vysokého i z ščedrého,

ež si ráčil ny stvořiti,

velmi drazě vykúpiti,

nebesa dens otvořiti

a svým Tělem obdařiti.

[25] Chvála tobě, Bože, z toho,

ježe činíš divóv mnoho

divnú mocú slova tvého

v rukú popa všelikého.

Tu své divy ty zjěvuješ,

[30] když nás hřiešných navščěvuješ,

chléb v své Tělo proměňuješ,

z vína svú Krev učiňuješ.

V chlebnéj tváři ty sě skrýváš,

božskú světlost tu pokrýváš,

[35] cěle v oplatcě přěbýváš,

cěle na nebi počíváš.

Ani na nebi jsi věčí,

ani v oplatcě jsi menší,

ani na nebi světlejší,

[40] ani v oplatcě temnější.

Na nebi jsi veštek zjěvně,

v oplatcě jsi veštek tajně,

jakož na nebi jsi slavně,

takož v oplatcě jsi divně.

[45] Když tak divně k nám přichodíš,

s sobú anjely přivodíš,

k velikéj čsti nám to hodíš,

{když k nám s anjely přichodíš}marginální přípisek soudobou rukou.

Tvé jest Tělo napliněno,

[50] divně když jest učiněno,

mocným slovem usvaceno,

věrným sirdcem uchváceno.

To každému jmieti za to,

jež jest sridcem takéž vzato,

[55] jakož usty vzemše svato,

Augustin jest svědek na to.

Na to svědka slunce jmámy,

když [to]text doplněný editorem[2]doplněno podle NK Č VII F 30 na ňe vzpomínámy,

mnoho poprslkóv vídámy,

[60] avšak jedno slunce známy.

Když to bude rozlomeno,

v malé části rozdrobeno,

po všem světu rozděleno,

vše křesťanstvo obděleno.

[65] Kakož koli i prokniemu

málo dáno jest věrnému,

všako cěle jest prvniemu,

cělo dáno i druhému.

Cěle dáno jest třetiemu,

[70] [cěle také i čtvrtému]text doplněný editorem[3]doplněno podle NK ČR VII F 30,

cěle věrně tiśúciemu,

cěle jistě posledniemu.

Avšak proto nenie dvoje

Božie Tělo ani troje,

[75] ve všěch miestiech vše jedno je,

tako věří sridce moje.

Ďež jest z dievky porozeno,

téže na křížu umořeno,

téže v zemi pohřebeno,

[80] téže z mrtvých jest vzkřiešeno.

Ale tako jest vzkřiešeno,

jakož ovšem oslaveno,

téže na nebe zpodviženo,