[2]číslo strany rukopisudědin, leč jim jako pocestným po našem království jdúcím do krajin snad dalších, neb do královstvie pro kupectvie neb příčiny jiné přicházejícím, hospodáři, krčmáři neb marštaléři potřebami hodnými aby poslúžili; a toho dopúštieme, když by však nic nepocházelo ke lsti vieře křesťanské obecné.

Což sě proti duchovenství božskému děje, nad všelikú křivotu jest. Neb což móž ode všech mnieno býti, než božské moci hojnú milost, u vlastním synu lidskému pokolení danú, mizerných a biedných utrhačóv zuby slyšeti, že by měla býti trhána? Toť jsú kacieři, kteřížto ovce božské od Petrovy stráže, jemuž, aby paseny byly, od Ježíše, pána našeho, dobrého pastýře, jsú svěřeny, odlúčiti mieníce, jako vlcie hltaví vnitř, tak daleko krotkost lidskú pokrytě vedú, kterak by koli mohli v ovčinec boží vníti, kterýžto ovčinec potom svým vlčím žráním žádají zkaziti.

Toť jsú synové otce nepravosti a množitelé lstí k oklamání sprostných duší vyslaní. Toť jsú hadové, kteřížto tajně viděni bývají, ani se plazie a pod medovú sladkostí jed vypúštějí, aby, když pokrmu života poskýsti pokrytě sě zdají, ocasem urážie a umiesie nápoje smrti, právě jako někaké najtvrdšie[a]najtvrdšie] naytrdſſie znamenie. Tu když svaté a nerozdielné Trojice přie, pod jedniem setkáním neb vyrčením nepravosti tři spolu pod jednú urážejí: boha to věz,