pojala z jiné země a počestně s ním v manželstvie vstúpila, to jiej svobodno propúštiemy, ale aby vzdala města i hrady, kteráž jest držala, a deset tisíc střiebra hřiven vzala za své věno, aneb aby držala a brala užitek do života a nic dále ani kto po nie.
Ustavenie o králové české
Počestnost královstvie našeho a pokoj našich věrných s pilnú snažností žádajíce zjednati s boží pomocí zpósobujem, neb mnoho nebezpečenstvie a mnoho škod muož se státi každému království, když jest jeho stolice prázdná. I kto tomu nevěří neb toho nevie, že jakožto pastucha když puojde od stáda, tehdy stádo rozběhne se na vše strany a vlcie lační mnoho dobytku uškodie i ovčinec podkopají. A protož ustavujem, když by král český umřel, aby jiný nový král v šesti měsiecích pořád sběhlých byl korunován, svolaje kniežata, pány šlechtice, vladyky z duostojenstvie, jakož jest obyčej, a tu aby arcibiskup kostela pražského nebo jiný prelát počestný, kdyby arcibiskupa nebylo, svýma rukama posvěcenýma korunu jemu na hlavu vstavil a on od něho duostojenstvie králové slavně aby přijal.
A když by kterú královnu sobě v manželstvo přijal, aby také v šesti měsiecích týmž řádem kázal ji korunovati s túž slavností, jakož jest sám korunován, neb to slušie, aby kteréž jest božie milost v jednotu sjednala, ve cti a v chvále i v jednotě spolu přebývala.
[…]text doplněný editorem[1]rozpitý nezřetelný zápis per baronescizojazyčný text
Na tom přisáhám, jímž mě N. viní v této žalobě, že tiem sem jemu všiem nevinen. Tak mi buoh pomáhaj i všichni světí.
[…]text doplněný editorem[2]rozpitý nezřetelný zápis
Tak najprvé svú věc máš jednati, když od mnoho póhonóv poženeš, kladiž je pořád v jednom miestě pro ohlédanie, aby ktož ohlédá, v jednom miestě je nalezna, neměl dóvtipu se vystřieci na svědčenie póhonu, aby se dělili. A když budeš svědčiti, svědčiž na rózno.
Item což móžeš najviec jména jednostajná klaď, aby od několiko jmen bylo ráno svědčeno a před vstáním úřadu od druhých, když již strany nebude. A poručník ač při tom bude, ale nebude moci kto nic učiniti.
Item když se póhonóv viece stane, žaloby buďte účinka s póvodem pro očistu, neb má očista po každé žalobě býti lidmi dobrými osedlými, pro něž lidé často tratie, nemohúce jich dobyti.
Item tak sem slýchal od starších, že každý neb každá, kterýž neb která žaluje neb na ně žalováno bývá, z účinka má mieti očistu tak dobrú, jakož jest sám nebo sama. A když by žena žalovala, kto vie co páni naleznú ženě očistu vésti, ženu li také takúž, jakož jest sama, čili muže.
