Amachius: Bratr tvuoj Tiburcius nemúdrú hlavu jmá, ale ty móžeš mi múdřějie odpověděti. To zřějmo vidíte, ež na tom hýříte, jež vše, což jest na světě utěšeného, každému člověku libého, to trpíte, a což jest truchlého a strastného, to volíte.
K tomu Valerianus vecě: Vídal sem zímě, ano na ledu prázdní hrají a dělným oráčkóm sě posmievají, ale létě oráčkové, ješto sě dřieve mútiechu, ti s pole vezúc sě smějí, a ti, ješto zímě hrajiechu, nic dobrého nemajíc pláčí. Takež my zde na světě mnoho potupy a strastí trpíme, ale potom věčně sě radovati budem. Ale vy zde sě radujete i veselíte, a potom na věky hořekati budete. K tomu Almachius vecě: Tehda podlé tvé řěči my, jsúce nepřěmožená kniežata, na věky smrtni budem, a vy, jsúce sprostní, hubení, nikomu dobrém za nic nestojiec, chcete sě na věky radovati! K němužto Valerianus vecě: Hubení mužíkové jste, ale ne kniežata! Za našich sě časóv urodivše, skoro zemřete a čím ste viece nad jiné na světě měli, tiem viece buohu odpoviedati jmáte. V tu dobu Almachius s velikým hněvem vecě: I co řěčí dlímy, vzdajte obět buohóm našim, dětež pryč beze všie přiekazy. K tomu svatá odpověděšta: Vy na každý den pravému buohu obět vzdáváva. K nimažto Almachius vecě: Tehda ty jediný svým bratrem u pravý buoh věříš a vešken svět neprávě věří! K tomu Valerianus
