viec ižádná k nim nebyla púščána. Proňežto nevědúc tomu Natalia co učiniti, oholiti sě kázala a muzké rúcho na sě vzemši, rozličnú potřěbu do žalářě svatým nosieše. To také ciesař uslyšav, kázal přěd sě nákovadlnici přinésti, aby kosti svatých na téj nákovadlnici ztroskotajíc všěcky zahubili. To Natalia vzvěděvši, bojieci sě, by hospodář jejie, svatý Adrianus, vida jiné svaté trpiece, sě nevzhrozil, ež rozkošný a jen osm mezidcietma let vstář bieše, prosila, aby svatého Adriana najprvé mučiti počěli. A když jemu nohy utěli a všě hnáty zpřěrážěli a najposlé ruku jednu jemu odřězali, v těch tak přěvelikých mukách svatý Adrianus skončal a podlé ňeho jiní světí málo poležěvše, skončěli a bohu sě dostali. Jichžto těla když ciesař káza užéci, tehda Natalia svého hospodářě ruku odřězanú u sebe schovavši, chtieše sě sama s nimi na oheň zvrci. Ale voda přišedši z uoblaka, ten oheň pohasila a ta svatá těla tak ostala. Tehda sě křestěné uradivše, ta svatá těla do toho města Konstantinopolim přěnésti kázali. A ta blažená paní Natalia doma ostavši, ruku svatého Adriana miloščěmi u sebe v hlavách vždy chováše.
Tehda po malých časiech milostný ciesařóv Tribunus vida, ano Natalia paní jest nádobná, urozená i bohatá, s volí ciesařovú rozličné panie k niej zaslal, žádajě toho, chtěla li by zaň jíti. Jimžto Natalia odpověděla a řkúc: Kto by mi toho dopomoci mohl, abych za tak vzácného mužě šla? Ale kdež to má tak býti, dajte mi rok, tři dni připravení. A to blažená Natalia proto mluvieše, aby zatiem lépe odtad
