Corcodia bieše, všel, aby té noci tu odpočíval.
A když svatý Mamertin spáti počě, zjěvilo sě jemu jedno divné viděnie. Vidieše sě jemu, ež jeden muž přišed přěde dřvi té peleši, počě zváti svatého Corcodia, jehožto svaté tělo mrtvo ležieše v hrobě, a takto řka: Poď na hody, tu ještoť sú sě sebrali svatý Peregrin a svatý Amator se mnohými svatými biskupy. Jemužto svatý Corcodius z hrobu odpovědě a řka: Nemohu nynie tam jíti, neb mám jednoho hosti, jehožto muši střieci, aby jeho hadové, jížto zde bydlé, nezahubili. Tu odpověd ten posel uslyšav, pryč šel a po malém času zasě sě vrátiv, počě volati a řka: Svatý Corcodiane, vstaň, zóvu tě na hody a pojmi s sobú Viviana, stařějšieho i mlazšieho, ať svého úřada službu činie, a ostav doma Alexandra, ať tvého hosti střěže. A jakžto ten posel povědě, tak svatý Corcodius ujem za ruku svého hosti Mamertina, v tom vidění jej k těm svatý biskupóm přivedl. Jehožto svatý Amator uzřěv, otáza: I koho to sěm s sobú vedeš? Svatý Corcodius vecě: Svého hostě Mamertina vedu. K tomu svatý Amator vecě: Náhle jeho ven vyžeň, nenieť číst, protoť s námi zde býti nemóže. A když jeho ven hnáchu, Mamertin přěd nimi padna počě s pláčem prositi, aby sě nad ním smilovali. Tehda svatý Amator k ňemu vecě: Náhle vstana, jdi k svatému Germanovi a cožť ten káže, to učiň. A jakžto brzo vecě, tak svatý Mamertin z toho viděnie sě probrav, k svatému Germanu upřiemo šel a přěd ním pokorně padna, jemu své viděnie pověděv. Od ňeho svatý křest přijal a
