jměl, jež na všěch svých modlitvách za to hospodina snažně prosieše, aby jemu nedal jinak umřieti, než svú krev prolé pro svatú vieru křesťanskú. A když jednú v jednu hodinu nábožně snažně za to boha prosieše, přišel k němu hlas z nebes a řka: Petře, Petře, věz to, ež jsi v nebesiech ke všěm svatým mučedlníkóm připsán. Z něhožto zjěvenie inhed s radostným pláčem křížem na zemi padl, a z toho hospodinu poděkoval. A potom to svému zpovědlníku pronesl, zapověděv, aby nikomu nepravil, jeliž po jeho skončení.
Potom když za těch časóv neskrovně po lambarských městech kacieři sě rozmáháchu, tehda otec svatý, papež Innocencius vzvěděv, ež vlášče u Medioláně veliké množstvie kacieřóv bieše, z nichžto někteří najmocní z krajě i z města s kacieři držiechu, svatého Petra, o němžto mnoho dobrého bieše slyšal, svým úředníkem učinil, aby kacieřóv hledal, vybieral, jímal a podlé duchovného práva odsuzoval. Ten úřad svatý Petr od papežě s pokorú přijem, ducha svatého posílením tak toho úřada beze všeho strachu snažen bieše. Jakž nedal kacieřóm ižádného odpočinutie, na všě strany na ně volajě, kážě, treskcě, svatú radu obracijě a některé zjěvně pohanijě, a proti jeho svatéj řěči svítěziti nemožieše, neb duch svatý skrzě jeho usta mluvieše. To kacieři vidúce, mnoho jemu přiekořizny činiechu: z domuov naň volajíce, blátem naň kydajíce, vuodu naň lejíce, za kuklu jeho trhajíce, nekázanú jeho řěčí hněvajíc
