pozna[2r]číslo strany rukopisumenáních nacházíme. Jak léta Páně 1419. z novoměstského rathauzu dvanáct osob ouřadních s rychtářem nějakým Nyklasem lid obecní z oken po hlavě dolů smetavše, kteréžto jiní, dole stoje, na sudlice a oštípy rozebrali. A hned téhož léta v sobotu před svatým Martinem Jan Žižka, metla a mstitel pravdy boží, vzat jest od lidu na slovo a počal bojovati. Když se to tak dálo, král český Václav, toho jména čtvrtý, v středu po památce Matky boží na nebe vzetí, zděsiv se té bouřky skrze Žižku v Praze na novoměstském rathauze stropené, šlakem poražen a s velikým řváním lvovým na Novým[a]Novým] Nowym hradě Kundraticích, nedaleko od Prahy, život svůj dokonal. Tělo jeho po kolikasi dnech nočně pro strach lidu na Hrad pražský přivezeno. Po některé neděli do kláštera Zbraslavě též nočně dovezeno a tajně v noci od rybářů, pekařů a konveršů téhož kláštera pohřbeno jest. Po zboření kláštera zase na Hrad pražský přenešeno a pochováno. Prvé pak, nežli ještě král Václav byl smrtí zachvácen, totižto léta 1419., jak těžce ssužováni a rozličnými ouklady trápeni byli věrní Kristovi, nahoře krátce položeno. Ale předivná věc byla, že lid pravdu boží milující v takových nebezpečenstvích, jak v pohrůžkách hrdelních, tak i v jiných strastech těžce obklíčeni jsouce, však od poznalé pravdy boží těmi i jinými těžkostmi neodstoupli, aniž se odstrašiti dali. Jakož od našich předků, věrných Čechů, zaznamenaná jest nám slavnost a památka o obyvatelích a mučedlnících města Litoměřic. Ačkoli to město slávu a vzácnost i hojnost mělo obzvláštní, však ďábelská zlost a ukrutnost krvavá lidí zlých v něm byla se zplodila, kterážto, počátek od ďábla vzavše, skrze prostředka řečeného Pichle, první místo v radě majícího, byla rozněcována. Ten podlé obyčeje plného ouřadu měl při sobě muže přísežné, kteříž to s nim v krvi lidské kochati se nepřestávali, o to všelijak tejně usilovali, kterak by obyvatele a sousedy pod obojí spůsobou večeře Páně požívající, podlé moci ouřadů svých zjí[2v]číslo strany rukopisumajíce,