nemá, nebo o takových nemohlo by řečeno býti, že je Bůh přepustil. Pakli na koho mímo vůli jeho co odporného, nelibého a strastného přijde, má zření své k Bohu obrátiti a mysliti o vůli jeho, proč by ho Bůh kárati a trestati umínil. Zdali aby ho u víře a trpělivosti pozkusil, čili aby na něm některé výstupky a hříchy jeho ztrestal? Aneb, aby ho před hříchy (odjímaje mu příčiny k hřešení) zachoval? Jakož pak člověk křížem obtížený na mnohé rozpustilosti se zapomíná, v něž by snad, v štěstí jsa, snadně se svábiti a uběhnouti mohl.
Na modlitbě k Bohu
Druhé, má se uteci k modlitbě svaté a poručiti se milosti Boží, zvláště cítí-li to při sobě, že ho Bůh jako hříšníka trestati chce, a srdečně k němu volati: Bože, buď milostiv mně hříšnému a nenakládej se mnou vedlé hříchův mých, ale vedlé nesmírného milosrdenství svého. Nevcházej v soud s služebníkem svým, neboť nebude před tebú ospravedlněn žádný živý. Pakli by od bezbožníků, ne pro hříchy své, ale pro vyznání pravého náboženství aneb jinou při spravedlivou ssoužení a úzkosti nevinně trpěl, má se modliti říkaje: Pane, neuvoď mne v pokušení, ale vysvoboď mne od zlého a zachovej, prosím, ať se nižádným ssoužením a těžkostem od vyznání tebe a tvé svaté pravdy odstrašiti a odvesti nedám, ale při tobě a pravdě tvé až do konce stále setrvám.
Na víře nepochybné
Třetí, těm, kteříž protivenství a těžkosti trpí, potřebí jest víry, aby cele a nepochybně věřili, že Bůh Otec nebeský svou rukou je tresce a všecko to zlé na ně vzkládá pro jejich dobré, chtěje jich jakožto věrný a laskavý otec pocvičiti, poučiti, skusiti a od zatracení zachovati.
Na naději pevné
Čtvrté, mají míti naději, že je Bůh časem svým z milosti své téhož kříže, kterýž na ně nyní vzložil, konečně zprostí.
1. Kor. 10,13
A tať naděje vyplývá z víry, kterouž pevně věříme, že Bůh jest věrný a že nedopustí nás pokoušeti nad náši možnost, ale že spůsobí s pokušením také i vysvobození, abychom mohli snésti, a když se milosti jeho líbiti bude, konec těžkostem naším učiní.
Job 13,15
A z té naděje volal Job v svých trápeních: By mne i zabil, doufati budu v něho.
Žalm 91,14
A že ta naděje není daremná a marná, svědčí žalm tento 91., kdež Bůh sám se ohlásil: Poněvadž ve mne doufal, vysvobodím ho.
Na trpělivosti
Páté, mají míti trpělivost, tu drahou a utěšenou ctnost, jíž by všelijaký kříž, strach, děšení, žalosti a zármutky míle a rádi snášeli, stojíce v povolání svém nepohnutedlně a zůstávajíce stále v pravdě, víře a lásce Boží.
