[A6v]číslo strany rukopisuvždy v něčem nepobloudil a nepoklesl. Jestliže jsme cíle toho dostihli, k němuž jsme směřovali, totiž aby chudou prací naší předně Pán Bůh oslaven byl a potom církev jeho, kterouž sobě zde v národu našem milostivě shromažďuje, nějaký úžitček z toho měla, ano i jazyku českému k hojnějšímu zrostu cesta se proklestila, budeme toho hrubě vděčni a na tom také, byť jiná mzda nenásledovala, rádi přestaneme. Rozumí-li kdo, že této knihy k dobrému svému užiti může, ten Bohu za to děkuj, z něhož jde všecko dobré. Pakli se komu nelíbí, může sobě opraviti aneb sám něco lepšího udělati, čehož, když dovede, bude míti i od nás svou chválu, však také při tom skusí, co ta práce s sebou nese a po čem hoře platí. Myť sme hřivnu svou na vexl dali, chtíce jí těžiti, a nadějeme se, že k nám zase s výdělkem příjde. Pakli nic, dosti máme na tom zisku, kterýž jsme již odtud hojný vzali.

Což se pak mé vlastní snažnosti a nákladu na knihu tuto dotýče, jaký ten a jak veliký býti musil, aspoň z toho každý porozumí, že teď blízko k půldruhému létu s čeládkou při vytisknutí jejím jsem pracoval. A mně jistě nevelmi zásobnému nikoli nebylo možné tak veliké a ustavičné outraty a vydání na papír, čeládku i jiné potřeby zastoupiti a podniknouti, kdyby mi v tom moji dobří páni a přátelé pomocné ruky nepodali a mne dosti velikou sumou peněz dobrotivě a z lásky nezaložili. Z nichžto první jest urozený pan Vít Flavín z Rotnfeldu a na Pokraticích, místosudí dvořský Království českého, pan kmotr můj příznivý, kterýž z zvláštní náchylnosti k své milé vlasti jak zdravou radou a otcovským napomenutím, tak i štědrou pomocí hotových peněz mne k tomu měl a ponukl, abych takovou práci před sebe vzal, připověděv i dále mne v nedostatcích mých neopouštěti. Potom přičinili k témuž svůj také fedruňk urození a stateční rytíři pan Jan mladší a pan Přech, vlastní bratří z Hodějova, na Tloskově, Milevště, Lčovicích a Maršovicích, urozeného a statečného rytíře pana Bernharta staršího z Hodějova etc.cizojazyčný text, Jeho Milosti císařské rady, synové; kteříž také, zvěděvše o tomto mém začatém předsevzetí, týmž úmyslem se ke mně v lásce své pronesli a nedostatku v nákladích trpěti nedopustili, smejšlejíce bezpochyby, že slušné jest z věcí časných od Boha štědře a hojně přijatých zase něco pro Boha a čest jeho vynaložiti. A mně ovšem nevidělo se jména jejich tuto mlčením pominouti, abych aspoň timto připomenutím, nemaje čím jiným, vděčnosti své k nim dokázal a nynějším i budoucím ponavrhl, když historii tuto s potěšením a s prospěchem čísti budou, aby také věděli, komu z toho daru po Bohu děkovati mají a kdo jsou k tomu radou i skutečnou pomocí příčinu dali. Pán Bůh rač dáti, aby těchto pobožných a šlechetných panův památka v požehnání a počestném připomínání u věrných Čechů dlouho zůstávala a příkladem jejich i jiní také mocní a bohatí v Čechách ponuknuti byli k tomu, aby pravou pobožnost, moudrost a obecné dobré vlasti své z velikých a přehojných statkův, jímiž vládnou, tim bedlivěji rozmnožovati a fedrovati pomáhali.

Dátum v Praze na den Nového léta 1594.