[150r]číslo strany rukopisuTo sám dobře vieš, žeť otec muoj počítá dni doma, mne čekaje; pakli jeden den mimo to zmeškaji, veliké zamúcenie mieti bude. A teď sám vidíš, jakť jest mě muoj[y]muoj] muoz zet[56]zet: zet Raguel zapřisáhl, jehožto zapřiseženie zavrci nemohu.“ Tehdy Rafal[57]Rafal: Raphal archanděl pojev čtyři panoše Raguelovy a dva velblúdy i bral se tam do Rages města. A tu nalezl Gabela, dal jemu list zapsánie smlúvy a penieze všecky u něho vzal a poče jemu o Tobiášovi, starého Tobiáše synu, praviti, jakž jest přišel k Raguelovi, tu se oženil. A poče jeho prositi, aby s ním na svadbu ráčil jěti[58]jěti: Giety. A kdy Gabelus povoliv, v duom Raguelóv všel, vyskoči proti němu Tobiáš, tu sobě příznivé políbení dašta. A v tu hodinu Gabelus zaplakav, dal jemu požehnánie a řka: „Požehnaj tě hospodin, buoh izdrahelský, nebo dobrého druha syn jsi ty a spravedlivého a bojícieho sě boha a v almužnách štědrého. A staň [sě]text doplněný editorem požehnánie nad tvú hospodyní i nade všemi přátely, abyšte viděli své přátely a své syny před sebú i svá vnúčátka až do třetieho i do čtvrtého pokolenie. A buď vaše plémě požehnáno bohem, jenž kraluje věčně.“ A když všickni odpovědiechu amen, sediechu spolu; ale o bázni [150v]číslo strany rukopisuvážný[59]vážný: wazny boží těch časuov svadebnie hody činíchu.

A když Tobiáš pro svú svadbu pozdieše se domuov vrátiti, otec jeho svatý Tobiáš za syna péči maje, mluvieše a řka: „Hádáte li, proč syn muoj tam tak dlúho mešká aneb proč jeho tam tak dlúho držie? A snad jest Gabelus umřel a nenie, kto peněz dada?“ I poče se velmi zamucovati i jeho hospodyně Anna s ním i plakášta oba, že se syn nich Tobiáš v určený den domóv k nima nevrátil. A zvláště bez přestánie plačící matka jeho takto mluvíše: „Běda mně, synu muoj milý, a proč sme [tě]text doplněný editorem poslali na tu cestu, a ty s’ všecka útěcha naše, světlost očí našich a huol podpory starosti našie a nadějě […]text doplněný editorem našeho majícého[z]majícého] magieczeho[60]zjevně poškozený text vše své dobré u něho, a neměli sme od tebe pustiti.“ K nížto svatý Tobiáš vece: „Mlč, nezamucuj sebe, živ jest syn náš, dostiť jest věrný muž, jehožto sme s ním[61]„ním“ opraveno písařem poslali.“ Tomu[62]„Tomu“ opraveno písařem se ona nijakž utěšiti nemóže, ale na každý den vyběhnúci[63]následuje přeškrtnutý a podtržený text na vše strany patřéc, po všech cestách běháše, zda by jeho kde jdúc uzdřela[64]uzdřela: vzdrzela. Zatiem Raguel zeti svého Tobiáše ponúcie a řka: „Prosím tebe, pobuď zde, ať posla