[p4r]číslo strany rukopisuci, jakž se domů z pouti a cesty své navrátil, hned jej králi Ferdinandovi, pánu svému milostivému, daroval, aby Jeho Milost, poněvadž mnoho činiti má s Turky, pro své vlastní i obecné dobré dragomanovi svému do řeči latinské aneb německé přeložiti dáti ráčil. Což se i vskutku stalo; nebo král Ferdinand neprodlévaje poručil ji do němčiny vyložiti tlumači svému tureckému Janovi Gaudierovi, jinák Špiegel řečenému. Potom léta Páně 1586. Jan Levenklav z Amelbeurnu, rytíř vestfalský, navrátiv se z Konstantinopole do Vídně, dostal té kroniky vejpisu německého od pana Jeronyma Becka a při tom i originálu tureckým jazykem psaného doptal se v bibliotece, kterou Jeho Milost císařská, pán náš nejmilostívější, v Vídni míti ráčí, a maje na pomoc nějakého Štefana Uhra, v řeči turecké, arabské a perské velmi zběhlého, přeložení to Špiglovo s tureckým textem srovnal, opravil a skorigoval. To vykonav, netoliko tu kroniku od samých Turkův až do léta Páně 1550. sepsanou, ale i doplnění její až do léta etc.cizojazyčný text 90., s připomenutím mnohých hodných pamětí a věcí, kteréž se v těch 39 letech zběhly, v jazyku latinském a potom i v německém na světlo vydal. A nemaje na tom dosti, poněvadž až posavad věci turecké od žádného tak vysvětleny a vyjádřeny nebyly, aby o nich lidé gruntovní správu míti mohli, přidal k též kronice i jinou knihu pod titulem Pandectis Turcicicizojazyčný text; v kteréžto knize všecko to, což sami Turci v kronice své poznamenali, s historiemi řeckými, latinskými, vlaskými, francouzskými a německými (nepominuv ani toho, čehož buďto z kněh psaných a ještě nevytisknutých, aneb od přátel dobrých skrze správy ustní a psání dosáhl) tak srovnal a jako v mír uvedl, že v kronice turecké nic zatmělého a nevysvětleného nepozůstalo. Kterážto práce jeho latinská vydána jest léta Páně 1588., [I]číslo strany rukopisu