vešken sbor ľudský, vylíte přěd ním srdcě vašě, bóh pomocník náš u věky. Ps61,10 Nebo jistě jěšutni synové člověčí, lživi synové člověčí v staviech svých, aby přělstili oni z jěšutnosti samy sě. Ps61,11 Neroďte úfati v zlosti a přěbojnistva neroďte žádati, sbožie ač sě přispářie, neroďte srdcě přiložiti. Ps61,12 Jednú mluvil jest bóh, toto dvé slyšal sem, nebo moc božie jest Ps61,13 a tobě, hospodine, milosrdenstvie, nebo ty navrátíš prokniemu vedlé činóv jeho.
LXII.
Ps62,1 Ps62,2 Bože, bože mój, k tobě [z ]text doplněný editorem[866]z] de lat.světlosti bďu. Žízněla k tobě dušě má, kak rozličně k tobě tělo mé! Ps62,3 Na zemi pustéj a na cěstě suchéj, tak v svátosti zjěvil sem sě tobě, abych viděl moc tvú a chválu tvú. Ps62,4 Nebo lepšie jest milosrdie tvé nad rozkoši, rty má chváliti tě budeta. Ps62,5 Tak pochváľu tě v zdrav́ú mém a ve jmeni tvém vzpodvihnu rucě moji. Ps62,6 Jako jádrem a tučnosťú naplni sě dušě má a rtoma veselýma chváliti budú usta má. Ps62,7 Tak sem tě pamatoval na posteli mé, v jutřniech mysliti budu o tobě. Ps62,8 Nebo si byl pomocník mój a v zakryťú křídlú tvú vzveseľu sě. Ps62,9 A túžila jest dušě má po tobě, mě jest přijala pravicě tvá. Ps62,10 Oni jistě naprázno hledali sú dušě méj, vejdú v najnižšie země, Ps62,11 poddáni budú v rucě mečové, vlasti liščie budú. Ps62,12 Král zajisté vzveselí sě u bozě, chváleni budú všickni, jižto přisáhajú v něm, nebo zatkána sú usta mluv́úcích zlosti.
Žalma LXIII.
Ps63,1 Ps63,2 Uslyš, bože, modlitvu mú, kdyžto prošu, ot strachu nepřietelského vyprosť dušu mú. Ps63,3 Obránil si mě ot sboru zlostivých a ot mnostvie čiňúcích zlost. Ps63,4 Nebo obostřili sú jako meč jazyky své, napěli sú lučišče své,
