Spis tento ukazuje, kterému přirození krev pouštěti náleží a v které potřebě, také kterého času, a při vypuštění krve rozsouzení buďto nemocí, nebo zdraví, jakž způsob ji ukazovati bude, to vše nalezneš níže pořádně.

Krve pouštění nic jiného není, jediné zbytečnost jí z těla vedlé potřeby vytažení. O tom smýšlí Avicena, že krev bývá s jinýni vlhkostmi smíšená v žilách i za koží. A přichází k porušení z příčin mnohých, odkudž těžkosti přicházejí na člověka. A to Galenus i jiní lékaři pokládají za zdraví, jí umenšení v čas slušný, zvláště potřeby.

Oužitky pak tyto krev vypuštěna činí: mysl člověka obveseluje, pamět napravuje, smysly zlepšuje, to jest zrak osvětluje, sluch uší napravuje, řeč činí libou, neduhy v člověku ruší a je rozptyluje, čerstvost dává tělu i posilnění. A v dobrém zpuosobu člověka zachovává.

Krve pouštění z žil tímto se zbraňuje: v dětinském věku jako dvanácti let nedošlým za příčinou mdlého jich přirození. Ačkoliv Averoes na dítěti ve třech letech prospěch ukazuje pouštěním krve, však pochybuje o jeho zdraví, toho odvážil se. A to učiniti muož každý v takovém zpuosobu. Opět není bezpečné pouštěti lidem starým, kteří k létu šedesátému jdú, neb ti pouštěním krve horkost přirozenou z údů vytahují až do umdlení, odkudž častokrát náhle mnozí umírají. Těm také není dobře lidem, ješto sou suchého a ušlechtilého, tenkého přirození, mdlým, nezvyklým, opět kdož žaludka sou tvrdého a suchého. Také pracným, lekavým, ženám těhotným. Těm všem užitečné není. Ale místo žil baňkami, buďto počištěním sluší opravovati jich přirození.

Lidem těmto vedlé jich přirození jest krve žilami pouštění velmi