s dvěma [11]číslo strany rukopisuměstskými dcerkami,
překrásnými družičkami.
Všechněch jich dvadceti bylo,
kteréž to stavení zbilo,
raněných pět a dvadceti
mužů, žen, tolikéž děti.
Mrtvé k hrobu provodili
a náležitě pohřbili
s pláčem, s velikou žalosti,
litujíce toho dosti.
Protož, ó, milý křesťané,
slyšíc o tom skutku Páně,
chtějme sobě příklad vzíti
a hleďme se polepšiti.
Nechtějme jiných souditi,
nevíme, co má přijíti
z nás na [12]číslo strany rukopisujednohokaždého,
jest v tom moc Boha samého.
On na věrné kříž dopouští,
však do konce neopouští,
potrestaje jich zde časně,
potom přijme v bydlo věčné.
Což na onoho svatého
Joba přetrpělivého,
jaké dopouštěl trápení
i rozličná pokušení.
Tím tolko chtěl ho zkusiti,
kterak to bude snášeti;
on snášel s trpělivosti,
čekal od Boha milosti.
Pozbyl statku, všeho[b]všeho] wſſého[13]„é“ – možná se jedná pouze o skvrnu na papíře jmění
i dítek, co v okamžení
v[13]číslo strany rukopisušecko to poroučel Bohu,
maje v něho víru mnohú.
Bůh ho všech neřesti zprostil,
bíd a pokušení zhostil,
dal mu zase syny, dcery,
rozmnožil ho v jeho jmění.
I my v něho víru mějme
a jeho se nespouštějme,
onť zachová smrti náhlé,
zlé příhody[c]příhody] přijhodý nenadále.
A smiluje se nad námi
jako otec nad dítkami,
ačkoli neposlušnymi,
bídnými, velmi hříšnými.
Ó, zvol[ej]text doplněný editoremme srdcem k ně[14]číslo strany rukopisumu,
jakžto k Stvořiteli svému,
žádejme za pomoc jeho,
Pána Boha jediného.
Ó, všemohúcí Bože náš,
prosíme tebe každý čas,
rač nás sám opatrovati
před ďáblem i náhlou smrti.
Přede všemi nepřáteli,
kteříž by nám škodit chtěli,
opatruj nás milý Otče,
nás všech milostivý tvorče.
Popřej času ku pokání,
ukaž nám své smilování,
nedej[14]nedej: neday v hříších zemříti,
ty, jenžs nás ráčil stvořiti.
Když nás ráčíš z světa [sn]text doplněný editoremíti,
ráčiž nám milostiv býti,
pro zásluhy Syna tvého
přijmi do království svého.
Amen.
Nejprvé[15]Nejprvé: Nayprwé v jazyku německém v témž městě Erffurtě vytištěná a nyní v českém jazyku.
V Starém Městě pražském, u Kašpara Kargezia.