[pA4r]číslo strany rukopisučemž v následující předmluvě k čtenáři obšírněji se vypravuje. Kdož se jináč chová, toho satan svým vtipným řemeslem a skrze své nástroje velmi snadně oklamá, podvede, z pravdy svede a v bludy uvede.

A poněvadž pak satan vždycky jest sobě podobný, a rozuměje tomu, že již konec brzký království jeho nastává, těchto nebezpečných a posledních let mnohém více nežli kdy prvé takové své vlastní řemeslo skrze příhodné k tomu holomky a nástroje v církvi Boží provozuje, všecko učení křesťanské chytře převrací, zmítá, přemítá i v pochybnost uvesti usiluje a v tom nešlechetném předsevzetí svém zástěry Písem svatých jednák s přidáváním, jednák s ujímáním, jednák s proměňováním, ale vždycky s převracováním pravého smyslu tak řemeslně užívá, že mnozí z věrných, zvláště sprostnější a nezběhlí v Písmích, čítajíce a slýchajíce odpory a hádky z strány náboženství, na nemalou pochybnost a zviklání u víře přicházejí. I aby v tom také nedostatku lidu Božímu a věrnému nějaká platná pomoc učiněna byla, jeden učený a pobožný člověk na všecky podstatné otázky předních a hlavních artikulův náboženství křesťanského dostatečné odpovědi z svatyně Starého i Nového zákona s nemalou prací shledal a sebral a ty pod každou rozšafně a rozumně podepsal, rozděliv to obé, otázky i odpovědi, na troje kníhy; z nichžto v první vysvětluje tuto otázku: Jaký člověk spočátku od Boha stvořen byl a kudy na takový pád a zkázu přišel; při čemž také vykládá se zákon Desatera Božího přikázaní. V druhé kníze vyučuje, od koho a jak jest člověku z takového zlého spomoženo, kdež se vysvětluje víra obecná křesťanská, obsažená v Snešení a vyznání apoštolském. V třetí kníze ukazuje, čím se člověk Vykupiteli svému za takové dobrodiní povinně odplaceti má a při tom o modlitbě díkův činění. Na kterýchžto třech otázkách suma všeho učení křesťanského záleží.