[pA3r]číslo strany rukopisututo o neduzích a lékařstvích, to též o právích a nařízeních obecných smysliti máme. Nebo jako v tělích lidských, kteráž jsou složena z věcí sobě odporných, rodí se neduhové, to jest vnitřní v nich bývají bouře a jako různice: tak se i v obcech a městech též přihází, poněvadž i v nich spolčeni jsou lidé z rozličných, anobrž poněkud sobě odporných, spůsobuov, v stavu, věku, povolání, pohlaví, přirození, v obyčejích a mravích. Pročež by společnost jejich městská velmi brzo k rozloučení a rozptýlení přijíti musila, kdyby v nich práva a správce jako lékaře nebylo, kterýž by mdlým částkám posilu dával, zbytečných vlhkostí ujímal a všecky oudy tim spuosobem opatroval, aby ani mdlejší pro nedostatek poživení nechřadli, ani silnější přílišnou hojností nebujněli. Ale však vždy bezpečněji jest tomu se v nemoci svěřiti, kterýž umění lékařského jakouž takouž známost má, nežli tomu, ješto maní a jako na bůhzdař aneb jedním lékařstvím všecky nemoci vesměs hojiti a léčiti chce.

Že pak ten člověk aneb správce, kterýž toho obého, totiž umění i skušení, nabyl, nejhodnější a nejužitečnější bývá k správě obecné, každý tomu bez odporu místo dá, kdož toho bedlivě u sebe pováží, že umění politické, ačkoli jako i jiná všecka, začátek svůj má od skušení, však se rozumností dokonává. Když zajisté mnozí lidé věci obecné toliko trefuňkem a maní spravovali, jiní pak, majíce jakékoli skušení, rozšafněji a opatrněji se v tom chovali; někteří muži vtipní a vysokým rozumem od Boha osvícení, vyšetřivše v tom předcházející příčiny a potom z nich pocházející oučinky, mnohá z nich naučení sebrali, a v jistý pořádek je uvedše, vůbec na světlo vydali. Ale však kdož taková od nich sebraná naučení uměl, ne hned umění toho mistrem byl, anobrž mnoho a dlouho se v tom cviče, v správě obecní nejednou od takového cizího skušení za příčinou času, místa, osob a jiných cirkumstancí odstoupiti a na jinou cestu nastoupiti musil; protože spisové moudrých lidí neobsahují v sobě všechněch jednání městských a k všechněm se trefovati nemohou, poněvadž naučení jejich jsou toliko jako vrchní stupňové, od nichž se dolů po jiných, nižších, až na nejposlednější pořádně jíti musí.

Ku příkladu: Prvé vypsaná jsou lékařství proti rozličným neduhům, však nic méně dobrý lékař, maje hojiti člověka zimnici trpícího, ne hned se k nim uteče a jich požívati bude, leč prvé dobře vyrozumí přirození nemocného a příčinám nemoci, jinák by mnohém dříve nemocného umořil nežli uzdravil. Nebo ačkoli třetího dne zimnice jeden jest neduh, však při každém člověku ne z jednostejných příčin pochází, pročež také jedním a jednostejným lékařstvím hojiti se nemůže. Takovouž rozšafnost zachovati má člověk k ouřadu aneb do rady obecné potažený, aby nešetřil toliko