[pA3v]číslo strany rukopisuna to, což o těch věcech v knihách čítal aneb což v podobných snad někdy činíval aneb radíval: ale bedlivě povážil podstaty toho, což jest přednešeno, a všech okolo stojících případností, co by v tom, o čemž jest rada, dobře a náležitě učiniti mohl. Příklad zajisté předešlý velmi se řídko v podstatě, v příčinách a jiných cirkumstancích s přítomným jednáním srovnává, nebo jinák nesloul by a nebyl by příkladem. Odkudž poznati můžeme, že jak učení lidé, požívajíce umění politického bez skušení, tak neučení, následujíce samého skušení aneb podobenství příkladův bez rozšafnosti a umění, nejednou v správách a radách obecných nemalých bluduov a velikých omylův se dopouštějí. Kdož tedy toho obojího nejtrefněji a nejrozšafněji při jednáních obecných užívati uměl a umí, ten každý za dobrého správci obce a města aneb jemu přísedící radu držán byl a posavád držán býti má. Pročež umění politické mnohém vlastněji opatrností nežli uměním slouti muože, jakož pak opravdu správa obce na pravé opatrnosti a rozšafnosti záleží, s kterúž se lidé nerodí, ale s velikou prací a snažností v prodlouženém času nabývati ji musejí.

A poněvadž pak daleko kratší jest věk života lidského, než aby kdo sám z vlastního skušení svého takové opatrnosti nabyti mohl, za tou příčinou spisové moudrých a učených mužův o chvalitebné správě království, zemí, obcí a měst, za starodávna i za naších let, vydáni jsou velmi užiteční a k dosažení politické opatrnosti mnoho napomáhající. Pravím napomáhající, protože dobrá a pobožná vrchnost, užitečné, věrné a rozšafné rady jsou obzvláštní dar Boží. A tomuť nás netoliko Mojžíš, prorok a služebník Páně, ale i Platocizojazyčný text mudřec vyučuje. V třetí zajisté knize své o správě obecné, dávaje naučení, kterak správce města, jejž on ochráncím jmenuje, hned z mládí chován a cvičen býti má, pod rozprávkou o Fenických v ten smysl píše: Že ten národ žádných rodičův neměl, ale že se všickni z země zrodili a tak ve všem sobě rovní a podobní byli. Však nic méně že Bůh hned při stvoření těm, kteréž k správě obcí odmísil, přidal v mysli jejich zlata; a tiť jsou nejvýbornější. Kteříž pak těmto za rady přidáni aneb v nižších ouřadech postaveni býti měli, těm že udělil stříbra. Ale voráčuom a řemeslníkům dal měď a železo, aby oněm v čas pokoje i boje poddáni byli, zavíraje túž báseň timto jako prorockým a božským propověděním: Dokavadž zlato a stříbro vládnouti a rozkazovati bude, dotavad obec v dobrém způsobu a pokoji stane; než když se rejimentu a správy ujme železo a měď, tedy obec k zahynutí a zkáze přijíti musí. Slova Platonova v jazyku latinském takto znějí: