obchoźenie, -ie n.; k obchoditi, obchoditi sě
1. čeho [místa] obcházení, chození kolem dokola: věrú zdi Jericho padly sú obchozenym sedmi dnóv BiblOl Hb 11,30 (~Lit, var. v. obcházěnie 1) circuitu dierum septem
2. koho s kým stýkání se, obcování, sdílení společnosti s někým: jichžto [bohů] nenie s lidmi obchozenye Pror Dn 2,11 (BiblOl, ~LitTřeb, přebývanie ~Lit, obcovánie ~Pad, ~Praž) cum hominibus conversatio. – Srov. obchoditi sě 1, obieranie 2
Ad 2: za lat. conversatio stč. též obecenstvie