1. na obou stranách jsoucí, po obou stranách se nalézající, sousední; [o sousedech] z obou stran sousedící: když padúši s jednéj lodie uzřie kterú jinú lodí jedúce, některakém znamením pokynú svým tovařišóm obapolnym a oni opět jiným CestMil 116b aliis suis collateralibus annuunt; buď staženo viece miesto uražené nežli miesta obapolnie LékSalM 639; strany údu obapolnie, totiž přednie a zadnie LékSalM 663; ║ kdož v něm [Ježíši] zuostane, ten přinášie užitek…, i skrze to obapolnie zuostanie v něm nám a jemu v nás přinese užitek RokJanK 257b vzájemné — jur.: má plačíc opověděti dvěma súsědoma obapolnyma okolo toho domu, kdež sě jí násilé dálo ŘádZemA 55a clamare debet super vicinos; má súsědy obapolnye přiúpěti aneb je přivolati ŘádZemA 49b; et debet docere [citatus] vicinis obapolnými, quia est vládyka TabOff 270; svědkové mohú súsedé přijati býti netoliko obapolni neb poboční, svrchní a zpodní najbližší PrávJihlA 108b

2. jur. obou stran se týkající; [o člověku] oběma společný: podle dvú přátel obapolných [ze strany Elšky i ze strany Anny] othádánie ArchČ 28,121 (1415); mezi Petříkem z Žebětína a p. Joštem…páni slyševše jich obapolní svědomí Půh 3,136 (1436); slyšavše jich přě obapolnie ArchČ 9,273 (1444); vzdává [panna Katruše] své dědičstvie a oddiel…svagru svému a jejie sestře Dorotě, manželce jeho, i jejich dětem obapolnym PrávOpav 1,55 (1451); z příčiny hodné obapolné svolili sme se [Jan z Rožmberka a Jan z Lobkovic] DluhRožmb 118 (1464); s naší obapolní dobrú vuolí ArchČ 10,354 (1484 ?) oběma vlastní; ║ bez jejich obapolných stran práva pohoršení chtí páni…je z obú stranú slyšeti Půh 2,225 (1412) obou

3. dvojnásobný, dvojitý, dvakrát větší: když sě s tělem sbéře [duše], aby pak na věky obapolnye muky jměla a trpěla JeronM 71a (tak i ost.) duplices poenas; duplici obapolny vel dvojnásobní VýklKruml 154b (Is 61,7 pro confusione vestra duplici: miesto hanby vašie dvojé Pror, pod. i ost.); ║ ať pie víno bielé s obapolnv vodú LékSalM 580 vinum album cum duplo eius de aqua s dvojnásobným množstvím vody