1. [o tvrzení] (čím) nedokázaný, neprokázaný, nepodložený (ničím); [bez urč. prostředku] neprůkazný: quod on probatur jenž nedowoden jest VýklKruml 127a (Sir 19,28 quod non probatur esse bonum: bývá súd, že nenie ujištěn, by byl dobrý BiblOl, ~Lit, ~Pad, ~Praž) sporný; a protož to neduovodné Brněnských rozpisovánie my sobě tak od nich vážíme, jakož od takových zrádných lidí sluší ListářRožmb 3,59 (1445); řekl by někto: Však jinde sám Kristus řekl: „S vámiť sem až do skonánie světa.“ Tak jest, ale byť přirozeným bytem byl, jako chtie mnozí mieti, neduowodneṫ jest, ano řekl také: „Kdež se zberú dva nebo třie ve jméno mé, já sem mezi nimi“ KorMan 148a; aby… toto čtúce neposlúchali jeho [Čechové Rokycanu] v nedowodnych řečech HilPřijA 3; varovati se smysluo lidských a obyčejuov nejistých a neduowodných AktaBratr 1,224b; Jan Příbram…a mistr Prokop…měli hádanie s doktory Písma sv. o rozdávaní těla božího a krve boží pod obojí zpuosobú dítkám malým po křtu. A neobdrževše dostatečně nic, i vrátili se zase beze všeho konce, neb duovoduov nebylo dostatečných; a takž to zuostalo neduovodné až dosavad LetVrat 65 nevyřešené: výtržek všetečných, Písmem svatým neduovodných a zákonem božím, se varujíc BřezKron 498; poněvadž na mě sinvšlené a neduovodné jiné věci pravíte List VýbAkad 2/2,200(1467); ║ ale to domněnie zamietá svatý Jeroným jakožto nedowodne LyraMat 151a tamquam apocryphum apokryfní (srov. nepotvrzený 2); pakli strana práva nevede, úřad sám vésti nemóže, než podlé milosti k své vóli vinu vezmi, jakož póhon, málo neb mnoho, ale vždy v nedowodnem póhonu méně nežli v dóvodném Dub Muz IV C 17,76 (var. v. nedovedený1) neprovedeném, nedokončeném, nedovršeném; neduowodna jest láska v sladkých řečech k neznámým, když ustydne doma v dlúhých obcováních ChelčKap 215a nepřesvědčivá, falešná. – Srov. nedovedený 2, neodóvodný

2. [o lži ap.] nepravdivý, smyšlený: někteří všeteční chodci…na to studují, lži nedóvodné skládajíce, i píší pod pečetí měsckú k hanbě jiným dobrým lidem ListářRožmb 2,276 (1443); lživě mi uštipují [páni] na mé cti smyšlenú a nedóvodnú lží ArchČ 3,371 (1444); i povědieno jest témuž Malovcovi, aby on i nižádný jiný takových podstrkuov neduovodných před JKMtí nechali, než jestli že by kto co mluvil, aby to s duovodem mluvil ArchČ 7,457 (1472); hanění jsú bývala a povstávala, kteráž neduovodná a nespravedlivá se nalézala Půh 5,220 (1490) nespravedlivá, bezdůvodná