nepotvrzený, adj., autoritou neuznaný, nicht bestätigt: nepotwyrzeny Rusi AlxB. 6, 19, papežem neuznávaní, nesjednocení; v jednom, kakž koli w nepotwrzenem čtení Krist. 31b, apokryfním; (o mládí Ježíšově) nalézáme v jeho svatém tajemství, v tom jednom, jakž koli nepotwrzenem čtení OpMus. 75a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
nepotvrzený adj. nepotvrzený, neschválený, neuznaný: nepotvrzené čtenie nekanonické, apokryfní knihy, neuznané církví za součást kánonu posvátných knih; neutvrzený, nepevný
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
nepotvrzený adj. = autoritou neuznaný; — nepotvrzené čtenie = apokryfní evangelium
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.