nedovedený adj.; k dovedený, dovésti
1. neprovedený, nedovedený do konce, nedokončený, nedovršený: pakli strana práva nevede, úřad sám vésti nemóže, než podlé milosti k své vuoli vinu vezmi, jakož póhon, málo neb mnoho, ale vždy v nedowedenem póhonu méně nežli v dovedeném DubA 19a (~B, ~C, ~D, ~E, ~F, nedóvodném Muz IV C 17)
2. nedokázaný, neprokázaný, neprůkazný: spravedlnost mudrcóv a licoměrníkóv nestatečna bieše v pěti věciech…: Prvé v srdci…, druhé bývá neplna v ustech; neb, ač jich řeč byla pravá, ale však nedowedena…Káží a pravie, ale toho sami nečinie, přikazují nésti těžká břemena, a sami jich prstem nechtie hnúti WaldhPost 111a neprokázaná činy. – Srov. nedóvodný 1