|
|
|
naprzniti, -žňu, -zní pf. (ipf. napržňovati); k przniti 1. co (čím [nečistým]) znečistit, pošpinit, poskvrnit; [něco hodnotného] narušit, znehodnotit: a když počne pýchati [člověk], inhed všecky cěsty po všě časy naprznyeny bývají JeronM 8b polluuntur; chtě [mnich] čistotu svú zachovati, bojě sě, aby viděním ženským úmysla svého nenaprznyl JeronM 66b; křivý člověk viece usta svá naprzny, než by byla plna čirvóv škaředých AlbRájA 22a (v obraze); milost duchovnie tělesnú jest naprznyena ŠtítVyš 48a est vitiatus; ale pták, kterýž jest nepřétel, jest diábel, kterýž po vše časy myslí naprznyti hniezdo GestaB 104a (nanečistiti ~U); nebo kdyby který dobrý účinek nebyl vzhuoru vtržen a bohem zachován, — každé duše skutek byl by naprznien PříbrZamM 5b 2. co/koho (čím [škodlivým]) zkazit; [nakažlivinou] nakazit; [jedem] otrávit: že malý kvas všecko těsto naprzny BiblDrážď 1 C 5,6 (var. v. nakvasiti 2) corrumpit; či ji on [nemocný vodu] tiem naprznij, že jie načierá OtcB 134a; a naprznyena by země ot těch jistých much BiblOl Ex 8,24 (~Card, ~Lit, porušena jest ~Pad, nakazila se jest ~Praž) corrupta est; ale ktož sě ženy nezřiezeně dotkne, netoliko tělo, ale i duši jedem naprzni HusManžV 108a (v obraze); a ta pány svými odpornostmi pohanskými tu cierkev porušila jsta, jejie panenský stav a čistotu, naprzniwſſe ji tiem jedem ChelčSíť 79a (v obraze); veneno…,id est toxicare, veneno inficere, tráviti, jedem naprzniti VodňLact gg5b 3. koho/co (čím [hříšným]) nakazit, narušit, zbavit bezúhonnosti mravní n. náboženské (pravověrnosti): Naprizneny súť i mirzci učiněni súť v učení svém ŽaltWittb 13,1 (BiblOl, zkaženi sú ŽaltKlem, kaženi sú ~Kap, zpřiečili sú sě ~Pod, porušeni sú BiblLit, ~Pad, ~Praž) corrupti sunt; Sodoma a Gomorra mnohými hřiechy byly sú naprznyeny LyraMat 71b infectae fuerunt; tiem jsú přemnohá srdce sprostná bludy a kacieřstvím naprznili a nakvasili PříbrTáb 79b; snadně ji [církev] malé kacieřstvie svede a naprzṅi VýklŠal 51b; aby jemu [Kristovi] lid naprznil tiem panováním ChelčSíť 62a; tak jest naše víra pod oběma v Čechách protivníky promíšena a zaměsknána a na prosto naprzniena BechNeub 102a Srov. nakaziti, nakvasiti Ad 1: za lat. polluere stč. též ohyzditi, pomazati, zmazati, zšeřěditi; za vitiare též porušiti. – Ad 2: za lat. corrumpere stč. též pokaziti, poškvrniti, zrušiti; za inficere též otráviti, zprzniti Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
naprzniti, -žňu, -zníš, pftiv., znečistiti, poskvrniti, porušiti, verunreinigen, besudeln, verderben. — Naprizneny sú ť corrupti sunt ŽWittb. 13, 1. Aby viděním ženským úmysla svého (mnich) nenaprznyl violaret JeronMus.66b. Když počne (člověk) pýchati, inhed všecky cěsty naprznyeny bývají polluuntur t. 8b. Svými naprznienymy skutky nefandis operibus t. 8a. Naprznyſſ svá ústa hnisem Modl. 94a. Milost duchovnie tělesnú jest naprznyena ŠtítVyš. 48a. (Kteříž nechtie) své duše naprzniti HusE. 3, 193. Naprznyena jest země ot těch much corrupta Ol. Ex. 8, 24. (Pták ďábel) myslí naprznyti hniezdo, to jest srdce Gesta Bř. 104a. Jedem naprzniti Lact. 237c. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
naprzniti, -žňu, -zníš dok. znečistit, pošpinit, znehodnotit; zkazit, nakazit; zbavit mravní nebo náboženské bezúhonnosti Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
naprzniti dok. = zlehčiti, zprzniti, poskvrniti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|