napržňovati, -uju, -uje ipf. (pf. naprzniti)
1. co (čím [nečistým]) znečišťovat, špinit, poskvrňovat: každý křivý člověk lstí viece usta naprznyge nežli by plna usta škařědých červóv jměl AlbRájB 42a (naprznigie ~K, naprzní ~A, ~C; v obraze). – Srov. naprzniti 1
2. co kazit, narušovat, zbavovat bezúhonnosti: proti zmužilým a dobrým a svatým skutkóm satan postavuje se a naprżniuge je a kazí JakZjev 161b; druhé, nedáti sobě srdce naprzniowati kněžím, kteří křičí: Zákon boží ŽídSpráv 117
Srov. nakažovati
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
napržňovati, -uju, -uješ, impftiv., znečišťovati, verunreinigen: (ten) viece ústa naprznigie Kruml. 150b.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
napržňovati, -uju, -uješ ned. znečišťovat, špinit; kazit, narušovat, zbavovat bezúhonnosti
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
napržňovati nedok. = znešvařovati
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.