przniti, -žňu, -zní ipf., ojed. przdniti (sub 3), pržniti (sub 1), -ňu, -ní (pf. sr. zprzniti)
1. co [hmotného] (čím [škodlivým]) znečisťovat, špinit, poskvrňovat: poče [had] hned vešken dóm jedem prżniti BawEzop 590 třísnit; po všech studnicech vody przníechu [pijavice] BurleyMudrC 213a
2. co [ovce] nakažovat co, přenášet nákazu (onemocnění) na co; dolož. jen v relig. obraze: jedovatý beran a vlk…stádo nám poručené nečstně přěvracuje a przny JeronM 51b; aby jiných nezprznil [vyobcovaný], neb jedna ovcě prašivá jiné przní HusPostH 94a; neduživúť ovci slušie vyháněti vždy z ovčince, aby jiných neprzṅila Budyš 90a
3. koho/co [kladně hodnoceného] (čím [hanebným ap.]) poskvrňovat, mravně narušovat, znehodnocovat, hanobit, kazit; [posvátného] znesvěcovat: proč prznyte sobotu ComestC 249a profanatis; przny li jej [věřícího] nečistota smilné oplzlosti a prospěchu ŠtítSvátA 116b polluit; ješto przdnye své dušě mnohým šeredstvem ŠtítBarlB 158; aby od dobrého svým zlým vnuknutím pokolenie lidské svoditi a przniti nepřestával [ďábel] SolfA 128b; podobenstvie [k Bohu člověk] przni hřiechem HusVýklB 39a; hřiech kněžský tu stranu cierkvi, jenž by měla býti najčistějšie, przní HusPostH 87a; vilnostmi všeliká města przṅí [Zikmund] Budyš 6a fedat; nerač dáti przniti rozumu svého…světlostí obdařeného ŽídSpráv 117. – Sr. poskvrniti 5 a 6