lebedka, -y f.
lebédka, -y f.
k lebeda
bot. vonná rostlina užívaná zvl. v lékařství, zvl. hluchavka, marulka, máta, dobromysl, šanta ap. „črvená lebedka“, „vlašská lebedka“ dobromysl (?);„bielá lebedka“, „obecní lebedka“, „polská lebedka“ marulka, šanta ap.
Sr. máta, marunka, mělík, nepita
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
lebedka, -édka lebédka, -y, fem., rostlina toho jména; demin. z lebeda. — lebedka betula Prešp. 775, origanum MamA. 30b, RostlD. 79a; — bielá lebedka nepita Rhas. 101, czrwena lebedka origanum Synon., RostlB. 147a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².