lebeda, -y f.
bot. vonná rostlina užívaná zvl. v lékařství, zvl. hluchavka, marulka, máta, dobromysl, šanta ap.; „črvená lebeda“, „vlašská lebeda“ dobromysl (?); „bielá lebeda“, „domácie lebeda“, „česká lebeda“ marulka, šanta ap.; „hluchá lebeda“ hluchavka (?)
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Lebeda. K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Sr. lebedka, máta, marunka, mělík, nepita
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 7. 5. 2024).
lebeda, -y, fem., rostlina toho jména, Melde. — lebeda atriplex Prešp. 703, BohFl. 316 (114), LékB. 107a, RostlB. 145a, Nom. 65a, MamA. 14b; chrysolathanum Rostl.; calamentum MamA. 15; betula Rozk. 1471; — biela lebeda nepita RostlF. 12a, lebeda bielá; byela lebeda též LékB. 122b; byela lebeda calamentum RostlC. 109b, biela lebeda též RostlF. 11a, RVodň. 36d; — česká lebeda atriplex Rostl., SlovA ‚ l. česká; — lebeda czrwena origanum RostlB. 130b, LékB. 123a, RVodň. 42a, l. črvená; — hluchá lebeda sulphurata LékB. 131a, RostlB. 147a, RostlF. 12b, l. hluchá; — vlaská lebeda chrysolanthanum Rostl., l. vlaská.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².