máta, -y f.
Dolož. též jako vl. jm. osobní (m.) Máta
Autor: Martin Stluka
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
máta, -y, fem., Münze; stsl. męta mentha. — Desátek platíte matu a kopr a kmín mentham Koř. Mat. 23, 23. Vezmi miezku z maty vydávenú Chir. 89b. — mata mentha Prešp. 725, Rozk. 1385, BohFl. 307, Nom. 65a, MamA. 20, VocabMus. 183a; mata mentha domestica RostlF. 12a; — planá mata nepeta RostlF. 12a, planá máta; plana mata calamentum SlovA., RostlD. 65b; vezmi planu matu Chir. 332b; — konſka vel wodna mata balsamita LékB. 107b, RostlF. 10b, koňská neb vodná máta; konſka mata balsamita RostlB. 145b; konſka mata equi mentha RVodň. 38c; wodna mata balsamita RVodň. 36a, Lact. 266d; — potocznye mata calamentum RostlD. 89b, potočnie máta; — mata zahradnye mentha levis RostlD. 90b, zahradnie máta; — polnie mata menthastrum RostlF. 12b, polnie máta; — polſka mata nepeta LékB. 122b, polská máta; polſka mata balsamita RostlD. 89b, menthastrum RostlB. 146b; — czeſka mata nepeta tamt., česká máta; — wlaſka mata mentha saracenica LékB. 120b, RostlB. 146b, RostlD. 78b, vlaská máta.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².