|
|
|
kopa, -y f. kópa, -y f. k kopati 1. kupa, hromada nakopané země ap. sloužící jako mezník 2. jaká, čeho (nepočitatelného) kupa, hromada něčeho navršeného, zvl. sena, slámy 3. koho, čeho (počitatelného) kopa, šedesát kusů, šedesátka 4. kopa, měnová jednotka o hodnotě zvl. šedesáti grošů; pod kopú pod trestem platby šedesáti kop grošů 5. břímě, zátěž sv. V některých dokladech nelze s jistotou odlišit od m. kop. K vývoji významu a k formální blízkosti s f. kupa sr. Martínek, Varia 20, 2012, s. 405–410. Sr. hromada, kop, kupa, mandel, přiekopa, šobr, zákopa Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 15. 5. 2024). 
kopa, kópa, -y, fem., hromada, Haufe. Souvisí se stč. kupa v. t, stsl. kupъ cumulus a snad také se stněm. hûfo, houf. — Stoh, kupa, hromada (sena, obilí), hromádka, Schober, Haufe. Ktož by (v den sváteční) kopy skladl neb rozkladl, ješto by sě zkaziti jměly, nehřešil by Štít. uč. 60a, t. j. kópy sěna atp. Jako vnášějí kopy pšeničné do stodoly acervos tritici Ol. Job. 5, 26. Mezi kopamy otpočívali sú inter acervos t. Job. 24, 11. — Sěnná kopa *artomus MamA. 14a. — Hromada, hromádka, mající několik kusů něčeho, obyčejně 60, ein Schock. Dětmar biskup… byl ustanovil, aby každý, ktož voře, dával svému faráři desátú kuopu a kúpa (t. j. kůpa) aby měla v sobě padesát snopuov jakéhož koli obilé Háj. 107b. Stodola…, holohumno…, stoh…, cěp…, mlatec…, kopa *capete, snop…, stblo…, sláma…, klas… Vít. 95b. Stodola…, žitnice…, acervus brah, lúka…, sěno…, *capetum kopa, snop…, stblo atd. Boh. min. 22a. Kořec…, stoh…, došek…, snop…, náručie…, sěnie…, brah…, měkota…, strnišťe…, rozor…, modius ſtrich, měřice gomor, arcomus (m. artomus) kopa, jeř…, lhota…, kopanina atd. Prešp. 679 v kap. De semine, Rozk. 1250, Veleš. Sláma …, otep…, mandel…, doch…, seno…, kopa artomus, drn…, pýř…, strnišče… brah…, stoh… BohFl. 337. Kopr…, charpa…, cibule…, kopa capetum, řěpa…, kopřiva… atd. Prešp. 704 v kap. De frumentis, cibule…, chrpa…, capetum kopa…, hluchá, kopřiva Rozk. 1342; kopa capetum Veleš. — kopa *artomus Nom. 66a, Vocab. 175a, RVodň. ad 54d; kopa *capetia RVodň. 55b. — Kopa grošóv, nebo jen kopa, ein Schock Groschen, ein Schock, = 60 grošů. (Kopa grošů brala se původně, od r. 1300, za hřivnu stříbra, ale cena její časem víc a víc klesala, v. groš.) — Již (nunc) za mincmajstrstvie Rotlebova tolik sú mědi přimiesili, že za puol druhé, kopy jedva dadie hřivnu střiebra Štít. uč. 89a. Někomu deset kop dáti lépe jest, než by je několikem po málu rozdal t. 141a. Kupec jmá dáti ungeltu po puol groši s kopy Pr. pr. 255; s kopy po šesti groších dáti se všeho sbožie t. 244. Pro hus, kozu nebo krávu křesťana dáš na popravu s malú vinú v ruce katu, sám snad drže sto kop platu mocí, beze všeho práva NRada 1284. — kopa sexagena Prešp. 1938, BohFl. 800. — V některých překladech evang. Mat. je kopa za lat. clibanus = pec, omylem. Praví se totiž v Mat. 6, 30: »foenum… in clibanum mittitur« (Br.: trávu polní, ješto… do peci bývá vložena), v zemích totiž východních, kde není dříví, topí se senem, slamou atp., klade se do peci seno, sláma atp.; někteří překladatelé čeští nerozuměli lat. clibanus, a majíce na mysli, že v Čechách seno se skládá do kup, přeložili podle toho vytčenou větu v Mat.: »sěno… w kopu bývá skladeno« (v bibli z r. 1475), »sěno… w kuopu bývá složeno« (v bibli Kutnohorské) Dobr. v listě Durichovi 17/6 1789. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
kopa, kópa f. kupa, hromada; šedesát kusů (stará početní jednotka): kopa grošóv; někomu deset kop dáti lépe jest, než by je několikeru po málu rozdal Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|