|
|
|
hroziti, -žu, -zí ipf. k hróza 1. vzbuzovat hrůzu, strach 2. být naplněn hrůzou, strachem, bát se 3. komu kým (císařem), čím (vězením ap.), komu na co (život), koho kým, z koho (Boha) ap. hrozit, dávat pociťovat strach z někoho, z něčeho n. o něco, vyhrožovat někomu něčím, zastrašovat někoho něčím 4. komu čím (mečem, rukou) hrozit někomu, dělat na někoho výhrůžný posunek Sr. othroziti, pohroziti, rozhroziti Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
hroziti, -žu, -zíš, impftiv., drohen; stsl. groziti minari. — nehrozil jest non comminabatur MamA. 30a, nehrozyl jest (též) Anon. 5a, hrozyti bude comminabitur Ol. žalm 102, 9. (Marek) hrozi CisMnich. 97a; hrozye (part.) jemu sic i onak Pulk. 66b; že mně pro tě tako hrozie Hrad. 141a. Osudové moji mně brzkú smrtí hrozije Alxp. 5, hroziti komu čím. Často rada nevěrných lidí byla vzbuzena proti cěrekvi, že jsú na ni jako búře mořská byli hrozyece Mat. 115, hroziti na koho. — hroziti sě koho, čeho: ani ſye gich hrozyti ne formidetis Ol. Deut. 20, 3; duchu mého hyrzieſſe (sic) ſie žena má exhorruit Ol. Job. 19, 17, dýchání mého hrozí se manželka má Bibl. 1857 tamt. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
|