|
|
|
hróza, -y f. 1. něco hrozného, děj, jev n. věc vyvolávající hrůzu, zděšení 2. čí, koho, čeho hrůza, děs, veliký strach z někoho n. něčeho 3. čeho (smrti, pokuty), čí, koho, ot koho hrozba, výhrůžka, zastrašování něčím od někoho 4. jur. vyhrožování, výhrůžka, hrozba Dolož. též jako vl. jm. osobní m. Hróza. Doloženy též dial. tvary nom. pl. hrózě a instr. sg. hrozí. Sr. hrozba, hroźenie Autor: Martina Jamborová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
hróza, -y, fem., hrůza, Graus, Schrekken; stsl. groza horror. — Taký křik i hroza taká by u vojech stranú obú AlxV. 1525. Gezmu veliká hroza objide ML. 49a; hroze (dial. mor. m. hróza) jeho bieše obešla ROl. 152a; když mě obešla tato hroza Kruml. 347a; veliká hruoza počě obcházěti všěcky súsědy jeho Pass. 276. Taká hroza Boleslava pojě DalH. 30. (Němci) tepúc o helmy voláchu a třasúc helmy Čechuom hruozu dáváchu DalJ. 100 z J2. Když si poddán lestnéj hrozy, jakž móžeš, tak jí spomozi Baw. 77 (hrózi dial. m. hrózě). hrozi zbav ny CisPr. 103b. — Na hruozu muk Kruml. 187a; hrozné muky. Tak jest mě přežesila hruoza smrti t. 340b; hroza ſmirtedlna ſormido mortis ŽWittb. 54, 5; hroza tieleſtna horror corporis Ol. 2. Mach. 3, 17. Tak ty (pěšáky, Darius) bě vypravil pilně, by pro jich moc i pro hrozu nep(r)otřěl sě lap kto k vozu AlxH. 4, 5, aby pro těch lidí hrozu neprotřěl sě nikte k vozu AlxV. 1269 (místa parallelní), pro jich hrózu, hroze se jich. Pohanská všě (moc) zmiše, zbledie, rozběhši sě… silnú hrozu moci vašie AlxH. 12, 32; hrozu rozpršechu sě bratřie terrore Otc. 303a. Nežásaj se náhlé hroſy repentino terrore Kladr. Přísl. 3, 25. S obú stranú toho voza, jež jich viera i jich hroza, jedieše dvanácte muží AlxH. 2, 13 (= předmět jejich víry a posvátné bázně); kdež jich viera i všě hroza AlxV. 1221 (místo parallelní). (Patron) minuv všiu těch zrádec hrozu přitřě sě k královu vozu AlxBM. 2, 34. hrozy jeho snésti nemohúce impetum Ol. Num. 22, 3, Mus. tamt., hroza impetus MamA. 26b. — Welikem ſtrachem a hrozi preč běžie stupore et tremore Mill. 76a (dial. m. hrozú). — hroza horror Prešp. 1449, ŽKlem. 135b; w hrozie horrore Ol. Job. 4, 13. Učinil hrozy terribilia ŽWittb. 105, 22, hrozi ŽGloss. tamt., hrozy ŽPod. tamt. Neskrovná hroza intolerabilis timor Ol. Jud. 14, 17. — Hrozba, Drohung: Ciesař jich (mistrův) prosí i kazuje pod hrozu i při milosti, aby atd. Kat. v. 1452 (= hroze trestem a slibuje milost); ciesař pod hrozy nesnadnú rytieřóm káza, aby atd. t. v. 2412 (pod hrozí dial. m. hrozú). Z hrózy mnoho zlého pochodí, neb hrozú ten, jenž hrozí, v srdci sě povýší, bližnieho ke zlému popudí… HusE. 1, 265. hroza minae Otc. 59b; hruozami mučili sú mě minis t. 391b; veliké hrozie dávati comminari t. 121b (dial. m. hrózy). — Příjm. mužské: Hróza PoprR. 7. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hróza f. hrůza; hrozba: pod hrozú nesnadnú pod těžkou hrozbou Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hróza f. = hrůza; hrozba; hrozný hluk Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|