|
|
|
horní¹ v. horný¹ Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024). 
horní² v. horný² Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
horný¹ adj. horní¹ adj. k hora 1. horský, (ve funkci gen.) hory; (o oltáři, modlitebnici ap.) nacházející se na hoře, návrší ap.; (o rostlině) rostoucí na hoře, v kamenité půdě, ve svahu ap. 2. hornatý 3. horní, hořejší, vrchní, jsoucí nahoře, ve vztahu k objektu stejného druhu výše položený, ležící výše 4. (o movitém najetku) nadbyt horní nadzemní, nikoli dolní, tj. sklepní ap. 5. viniční, vinohradní právo hornie, právo horné jur. závazný soubor právních norem upravujících pěstování, zpracování a prodej vína (sr. StčS s. v. „právo“ II/2) právo hornie, právo horné oprávnění k pěstování, zpracování a prodeji vína (sr. StčS s. v. „právo“ II/11) 6. právo hornie, právo horné dávka z pěstování, zpracování n. prodeje vína odváděná v souladu s právní úpravou těchto činností (sr. StčS s. v. „právo“ II/14) právo hornie, právo horné soud, soudní jednání vedené v souladu s viničním právem (sr. StčS s. v. „právo“ II/4) 7. „horné“, -ého n. poplatek z „vinohradu“ 8. „horný“, -ého m. správce vinohradu 9. horní, hornický, báňský, důlní, (o řemeslníku) pracující v dole, (o kovu) vytěžený v dole, (o poplatku) odvedený n. odváděný z důlní činnosti, jur. právo hornie horní právo, závazný soubor právních norem upravujících zvl. důlní činnost K 2: ojed. slovníkový doklad za lat. montosus. K 1, 3: hojně dolož. jako vl. jm. místní, pomístní n. jejich součást Sr. hornatý, horničí, horský, pohořitý, vinný, vinničný, vinohradský, vinohradní Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
horný² adj. horní² adj. k hořěti 1. hořící, planoucí 2. (o kameni) hořlavý (?) 3. (o citovém vztahu) horoucí, vřelý, (o citu) roznícený, rozjitřený, vroucný Sr. horlivý, hormý Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 17. 5. 2024).
horní, adj. z adv. hořě, ober, obig: s lesu hornie o aby dána byla krokev jedna KolA. 3a (1479); Jíra hornie komory má užiti KolB. 72a (1497). — Adj. z hora, Berg- v. horný, horní 1.; — z hořěti v. horný, horní 2. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
1. horný, horní, adj., horský, Berg-, Gebirgs-; z hora. — Oheň… horne základy sežže montium fundamenta ŽWittb. Deut. 22, hornye základy sežže ŽPod. tamt., hornye základy spálí Ol. Deut. 32, 22, hornye základy Mus. tamt. (místa stejná); založenie horna montium fundamenta Ol. 2. Reg. 22, 8; základy horne fundamenta montium ŽPod. 17, 8; výsosti horne altitudines montium t. 94, 4; kněží modl hornych sacerdotes excelsorum Lit. 3. Reg. 13, 33, Ol. tamt.; stieně hornye umbras montium Ol. Súdc. 9, 36; ptákóm horním avibus montium Pernšt. Isa. 18, 6; k městóm horním urbibus montanis Kladr. Deut. 2, 37. — Právo horné v. právo. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
2. horný, horní, adj., horoucí, horlivý, brennend, glühend, inbrünstig; z hořěti, gorêti ardere. — Optalim jest kámen horny, temný ChirB. 294b, horoucí, hořící, hořlavý. Od oněch andělóv z prvnieho kóru nižší andělové zapalují sě jako hornymi pochodněmi milosti božie ŠtítMus. 33b. Milost horna ŠtítOp. 8a, oppos. potuchlá; ješto hornu milost měli k bohu t. 312a. Milovati boha hornu milostí ŠtítSáz. 220a, za to: hormu milostí ŠtítJes. 312a, horliwym milováním ŠtítMus. 132a; když (kto) hornu milostí zapálen bude k nim (věcem věčným) ŠtítSáz. 222b, za to: hormu milostí ŠtítJes. 319b, horliwym milováním ŠtítMus. 135a. By túž hornv byla svatá Margreta milost měla, jako svatá Maří Mandalena, byla by větčí, nežli jest tato ŠtítBud. 138. — Učině zahřenie jemu ne z sukna, ale z hornie milosti BrigF. 76b; nejměl jako světí hornie milosti t. 164b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
horný, horní¹ adj. horský Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
horný, horní² adj. hořící, hořlavý; horoucí, horlivý ( srov. též hormý) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
horný, horní adj. = 1. horský; — základy horné = základy hor — 2. horoucí, horlivý (z hořěti) Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|