hormý, adj.,
horoucí, horlivý, glühend, inbrünstig; z
hořěti, gorêti ardere. — To čině, uhlé zierziwe shromazdíš na hlavu jeho
ŠtítMus. 112a, za to ve
ŠtítJes.: hormé uhlé. Móžem tuto skrze uhlé zierziwe rozuměti milovánie a skrze hlavu mysl
ŠtítMus. 112a, za to ve
ŠtítJes.: hormým uhlím. Ten by sám sobě k své muce shromazdil uhlé horziczie pomsty na svú hlavu
ŠtítMus. 112a, za to ve
ŠtítJes.: hormé pokuty. Vizi kakýs jako hormy úvazek, an od tebe k ní jde ardens vinculum
BrigF. 15a, omylem: honny úvazek
Brig. 53. Zda-li v nich nebylo horme milosti
Štít. ř. 225a, hormá milost, horoucí, vroucí láska; v takých řečech nenie-li ť jasného rozumu a milosti hormee ukázaní
t. 225b; pak-li nemá kto… tak horme milosti k bohu
t. 252a; w hormvv a plápolivú milost k bohu
t. 57a; hormu milostí
ŠtítJes. 312b,
t. 319b. —
Adv. -mě hormě: že tak hormye milují boha
ŠtítMus. 37b; hormye
ŠtítJes. 307a; —
adv. -mo hormo: (andělé prvního kůru) slovú serafin, to je jazykem naším: ješto hormo plají v milosti
ŠtítMus. 33b; slovú serafin, to jest hořie hormo u milosti boží
ŠtítOp. 312a; v svatých lidech milost hormo hořéc a plápolíc takú jim učiní žádost
Štít. ř. 59a; kak sě rozmáhá zapálená a hormo hořiecie milost k bohu
t. 192a. —
Srov. horný =
horoucí atd.