|
|
|
holomek, -mka m. dolož. též holumek, -mka m. 1. mladý neženatý muž 2. čí (pánův ap.) pachole, sloužící hoch 3. čí, jaký sluha, sloužící čí (Kristův) přisluhovač 4. úřední sluha, holomek, pacholek 5. námezdní pracovník, „pacholek“ 6 6. řadový námezdní voják, žoldnéř, „pacholek“ 7 Dolož. též jako vl. jm. osobní Holomek. – Machek, Etym. slov.² s. v. vykládá jako zkráceninu od holomúdec, Holub–Kopečný, Etym. slov. jaz. čes. motivuje k holemý. – Sr. pachole 3, pacholek, pacholík 4, sluha Autor: Barbora Chybová Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 30. 4. 2024). 
holomek, -mka, masc., mladík, neženatec, služebník, Bursche, lediger Mann, Diener; souvisí s holemý, v. t., a je přejato do nněmč.: Holunke, Hollunke, Halunke Kl.5 153. — holomczy pueri Ol. Esth. 2, 2. — Pohnal mě holomkem a já paní jmám Rožmb. 31, = pohnal mě jako holomka, jako neženatého, a já jsem ženat. Když holomka pohonie, najprvé právo jej v hradě tirhem pohnati jedniem hrazským komorníkem, a potom komorník požeň s jeho sbožie, kdež najblíže chce, a tirhy t. 47. Pak-li (komorník) holomka tirhy nepožene, jako ženatého, ale tiem sě móž odpierati jako ženatý, že ho právem nesehnal t. 50. holomka móž pohoniti k každému úřadu, kterémuž jmá sbožie příležiec t. 51. Pak-li je holomek od otcě syn neotdělený, a jej právo pohnati ot jeho otcě dvora a dohnati jako ženatého t. 52. Vdovcě právo sehnati jako holomka týmž právem, že sě nemóž odpierati ledno jako holomek, že ženy nejmá t. 54. — Mistře, jsem ti dvorný holomek Mast. 7, těmi slovy hlásí se mastičkáři za služebníka Rubin. holomek assecla Prešp. 917, Rozk. 1643, BohFl. 360, MamA. 15b, Nom. 66b, Anon. la; holumek (sic) assecla RVodň. 54a; holomek cliens Lact. 38a. — Najvyšší purkrabie má svého purkrabí a holomky zemské VšehK. 17b, holomek zemský = služebník úřadu (soudu) zemského, Landsknecht (z toho pak neporozuměním Lanzknecht). (Póvod, žalobník) má sobě zjednati holomka zemského od najvyššieho purkrabie VšehJ. 327. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
holomek, -mka m. mladík, svobodný muž; sluha; holomek zemský služebník zemského úřadu (soudu) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
holomek m. = mladý člověk; sluha, právní služebník, dráb, pochop Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|