|
|
|
hnáti, ženu, žene ipf. 1. co (dobytek) hnát, pobízet, co (dobytek) kam (na pastvu ap.) hnát, vyhánět 2. koho kam hnát, nutit jít určitým směrem, vést před sebou, zvl. násilím, co (vodu) vést někam (vůz) řídit, v hromadu shánět k boji, v hromadu s kým utkat se v souboji 3. koho, co ot sebe odhánět, zahánět, koho z sebe (společenství, „obcě“) vyobcovávat, exkomunikovat, koho pryč vyhánět, pryč prchat, utíkat 4. po kom, za kým hnát se za někým, pronásledovat někoho 5. koho, na koho, proti komu, proti komu čím (zbraní) brát útokem, útočit 6. na co čím (vojskem), kam táhnout s vojskem, družinou ap. 7. do čeho (boje), přěd co, mezi koho ap. chvátat, pospíchat, rychle jet, ujíždět 8. v hromadu (zboží) hromadit majetek, ‚hnáti v měšec‘ střádat, ‚hnáti užitku‘ obohacovat se, vydělávat 9. soudně stíhat, co, o co (škodu) soudit se; „hnáti súdem“ soudit Sr. běžěti, honiti, hnáti sě, jěti, pohnati, puditi, šturmovati, utiekati Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
hnáti, ženu, -eš, impftiv., laufen, treiben, jagen; z gъnati, stsl. gnati pellere. — (Alexander) hna toho dne mil třidcěti AlxH. 1, 14, hnáti = spěšně táhnouti. Darius hna preč, nigdie nepostojě AlxBM. 2, 12. (Patron) hna preč t. 4, 18. (Filota) hna tam a (ch)tě svým pomoci AlxV. 1683. Sám král hna přěd zástupy t. 2440. Kadyž koli hnachu, jakžto mhla bieše ot prachu t. 1382. (Patron) ješčež krále hnaw ujisci, chtě sě v smirt přěde ň poskýsci AlxBM. 4, 21, uháněje ujistil krále. Synové Machyr hnachu do Kaad perexerunt Mus. Num. 32, 39. — (Alexander) hnaw doby jednoho města AlxV. 1145, hnáti útokem. Hna na ň s uostrú bradaticí AlxV. 1700. Ta dva dobrá druhy proti sobě hnasta Štilfr. Výb. 2, 44. — Ti hnachu po nich po cěstě secuti sunt eos Lit. Jos. 2, 7, Ol. tamt., hnáti po kom = za kým. Kdyžto po vás hnachu cum vos persequerentur Mus. Deut. 11, 4, hnáti po kom = pronásledovati. — Kopie hnalo k jeho svatému srdci Modl. 64a, hnáti k čemu. Což hnáti vietr nemožéše, vesly dopomoci chtieše AlxV. 573, hnáti = poháněti, puditi. Nepřietele zeny daleko Hod. 22b, žeň, zaháněj. Krávy hnati neb zajieti abigere MamA. 14a. — (Poslové) vzpravichu, čeho ptají, ktož je zene Kat. v. 165, kdo je žene, posílá. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hnáti, ženu, -eš ned. hnát; spěšně táhnout, pospíchat; hnát útokem; hnáti po kom pronásledovat koho Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hnáti nedok. = táhnouti, jeti Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|