|
|
|
jěti, jědu, jěde ipf., fut. pojědu, pojěde 1. (o člověku) na čem kam, kudy jet, pohybovat se pomocí nějakého zvířete n. zařízení uzpůsobeného k jízdě, přemisťovat se jízdou (opak k „jíti“); ojed. co (silnici) projíždět po něčem; po kom, za kým (pohybujícím se vpředu) následovat někoho; též fig. 2. (o člověku) na čem k komu odkud kam ap. kudy jet, překonávat nějakou vzdálenost, přepravovat se z jednoho místa na druhé, cestovat jízdmo 3. po čem objíždět, postupně navštěvovat něco 4. na koho, proti komu, v co (boj) ap. jet, vydávat se někam; (o vojsku ap.) táhnout do něčeho 5. (o voze) kam jet 6. (o cestě) kam jít, vést, směřovat Ve futuru často s odstínem ipf. (,vydat se na cestu‘) – nelze vždy odlišit od pojěti Autor: Petr Nejedlý Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024). 
jěti, jědu, -eš, impftiv., jeti, fahren. Ž koř. ê- vehi, v některých tvarech s příponou kmenovou -do, -de; j- je hiatové. — V ty mi sě lesy giety žádá Hrad. 5b. (Král) zamysli chtě giety lovit PilB. 2. Uda sě j’mu (Alexandrovi) gyety tady, kdežto sú trojské ohrady AlxV. 711. (Darius) kázal žéci, kadyž chtěli gyety Řěci t. 2295. (Alexander) musi wen dyety na pole AlxB. 7, 31, m. ven jěti. Tomu ť by slušelo tam gedti (sic) Baw. 237; král tiem poče vesel býti, že chtie takoví hosté s ním gedti do země jeho t. 283. (Jidáš) běžav… preč na moře, jadyž ni cěstu ni sledu, kdež neznati, kto kam giedŭ JidDrk. 95. gǐede každý PilB. (Břěcislav) do kláštera gyede jězdecky, ale klášter vybi vojensky DalC. 42, giede DalH. tamt. (Poslové) giedu tam s velikú pýchu, a když v Alexandří bychu, jidú na hrad Kat. v. 215. Všickni pospolu gechu TandZ. 180b. Když (Oldřich) skirzě jednu ves gedhieſe DalH. 41. Boreš s Havlem z země gyedyeſta DalC. 85. Kdyż spuolu (Kristoforus s diáblem) po cěstě gyedyeſſta, kříž atd. Pass. 359. giediechom do Jeruzalema ascendebamus Lit. Skutk. 21, 15. S obú stranú toho voza… gedieſſe dvanácte muží AlxH. 2, 14; za tiem vozem bliz gedyechu, jež rodina králi biechu AlxV. 1233. gyed s bohem! DalC. 44; gied domóv! Pass. 452; giedmy tam! Hrad. 5b; gied za ním! persequere MamA. Byl mnohý nevěda, kam chtěl král, kam-li byl gieda AlxBM. 2, 21; král gieda PilC. Jenž pro kořist rád gel z domu AlxV. 536; sestra giela Pass. 451; kdyžto na vojnu kam gieli AlxH. 4, 10. By na lov v hojnéj čcti gien(o) PilB. 7. gewſſe k hrobu Mill. 7b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
jěti, jědu, jědeš (impf. jědiech, aor. 1. jěch, jědech, 2., 3. jěde, přech. min. jěd, jěv), ned. jet: jěti na koho konat výpravu proti komu Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
jěti nedok.; — jěti v jiezdu = konati jízdní cestu Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|