|
|
|
hluchý adj. 1. hluchý, neslyšící; též zpodst. 2. zpodst. tetřev (?) 3. med. „hluchá nemoc“ nedoslýchavost 4. hluchý had druh hada, zmije 5. neužitečný, planý bot. planý, nepravý, podobný jiné (užitečnější) rostlině, popř. užívaný jako její náhražka (sr. StčS s. v. „planý“ 5); hluchá kopřiva hluchavka; hluchá vrba vrba trojmužná (?); hluchý česnek česnek planý 6. zbytečný, marný Dolož. též jako vl. jm. osob. Hluchý. Sr. aspis, hlúpý, hlušec, tetřěv Autor: Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 22. 5. 2024). 
hluchý, adj., taub; psl. gluchъ surdus. — Ktož jest hluch nebo když komu uši zalehnú Chir. 316b. (Nemocný) hluch již i něm bieše Hrad. 145b. Já jako hluchi neslyšěch tamquam surdus ŽKlem. 37, 14, jako hluchy ŽWittb. tamt. Uši jich hluſſie budeta surdae Ol. Mich. 7, 16. hluchi surdus Prešp. 1119. — Na hluche púšti in sterili solitudine Otc. 286a, hluchá púščě; veliká a hlucha púště solitudo vastissima t. 350b. — had hluchi aspis BohFl. 205. Jako aspida hluſſie sicut aspidis surdae ŽKlem. 57, 5, překladatel vzal gen. surdae (psaný -e) za adverb.; v jiných žaltářích jsou tutéž překlady zase jinak chybné: jako kralikowe hluſſy ŽWittb., kralikowie hluſyey ŽGloss., kralykowye hluchey ŽPod. — Maxenc zařil tak násilně z hlucha, jako ze vzteklého ducha Kat. v. 3246, zařval z hlucha, srov. hluchá púščě. — Příjm.: Mikuláš Hluchy súkenník KolB. 165b (1500), Mikulášovi súkenníku Hluchemu tamt.; Lidce Hluche TomZ. 1430 n 47. — Hluchý kopr, hluchá kopřiva, hluchá lebeda, hluchá nemoc, v. kopr, kopřiva, lebeda, nemoc. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
hluchý adj. hluchý: hluchá púšče neplodná, planá; hluchá nemoc padoucnice; zářil z hlucha zařval v tichu, do ticha Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
hluchý adj.; — hluchá nemoc = padoucnice Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.
|