hlušec, -šcě m.
k hluchý
Dolož. též jako vl. jm. míst. Hlušci. Sr. aspis
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 4. 5. 2024).
hlušec, -šcě, masc., hluchý had aspis. — hluſſecz aspis Nom. 70b, hlusecz též Veleš.; hluſcz (sic) aspis Prešp. 509 m. hlušec, hluſſcz Rozk. 979 též. — Srov. aspis, had a hluchý.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².