aspis, -da/-du m.
k lat. aspis
Dolož. též adj. poses. aspidóv
Dolož. jen v nepřímých pádech, vzhledem k převaze biblických pramenů lze předpokládat nominativ s původním latinským zakončením. Ojediněle doložený nominativ (AlxV 219) omylem chápán jako vl. jm. Aspis
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 4. 2024).
aspis, gen. aspida, masc., z lat. aspis, ř. άσπίς zmije. — Aſpis slove hádek jeden AlxV. 219. Jako aſpida, zatkávajiúcieho uši svoji ŽKlem. .57, 5. Nad hadem aſpidem super aspidem t. 90, 13; na tak řečeném hadu aſpida ŽWittb. tamt., překlad neumělý (aspida akk. m. lok., doslovně podle lat.). V dúpiech aſpyda hada tak rzyeczeneho aspidis Pror. Isa. 11, 8.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
aspis, -pida m. zmije
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
aspis m. (z řec.-lat.) = zmije, had
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.