dieblí adj.
k diábel
1. ďábelský, od ďábla pocházející, pekelný, zlý
2. ďáblův
Sr. diábelný, diábelský, diáblový, diáblovský
Autor: Miloslava Vajdlová
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 19. 5. 2024).
dieblí, adj., ďábelský, ďáblový, Teufels-, teuflisch: (zlý duch) pověděv to w diebley zlosti vzlomi člověkem bez milosti Hrad. 11a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
diáblový, dieblí adj. ďábelský, ďáblí, ďáblův
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.