diábelský adj.
dolož. též diebelský adj.
k diábel
1. ďábelský, od ďábla pocházející, pekelný, zlý
2. ďáblův
Sr. diábelný, diáblový, diáblovský, dieblí
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 10. 5. 2024).
diábelský, diebelský, adj. z diábel, teuflisch, Teufels-. — (Jeroboam) ustavil popy dyabelſkee sacerdotes daemoniorum Ol. 2. Par. 11, 15. Skrzě dyabelſke podščívanie Modl. 8b; dyabelſkych pokušení t. 14a; z dyabelſke ruky t. 47a; w dabelſkem vězení Kruml. 33b; od dyabelſke moci Alb. 35b; ode lsti a přeludu dyabelſkeho ŽPod. 136 (v litaniích); dyebelſka moc Hrad. 12b, ó dyebelſka lsti t. 25a.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
diábelský, diebelský adj. ďábelský, ďáblův: diábelské podščívanie
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
diábelský, diebelský adj. = ďábelský
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.