|
|
|
chytrý adj. 1. (o živé bytosti) v čem, k čemu (činnosti) chytrý, bystrý v myšlení, důvtipný; (v praktické činnosti) dovedný, obratný 2. (o člověku) chytrý, mající hodně vědomostí, učený 3. (o činnosti, jejím výsledku) chytrý, chytře provedený (vymyšlený, připravený ap.), důvtipný, důmyslný 4. (o člověku, jeho chování n. jednání) vychytralý, prohnaně (záludně) uplatňující svou chytrost (ve svůj prospěch a na úkor jiného), chytrácký; (zvl. o ďáblu, nepříteli ap.) obmyslný, lstivý Dolož. též vl. jm. osobní Chytrý a Chytrá Sr. múdrý, opatrný, hlúpý, projatý, sprostný Autor: Milada Homolková Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 6. 5. 2024). 
chytrý, adj., důmyslný, obmyslný, lstivý, klug, schlau; stsl. chytrъ artificialis, studiosus. Z chyt-, kteréž jest i v chytati, chytiti. — Tu (v Sardech) biechu kola dávná, tak chytra i tak úpravná AlxV. 1151, tak chytře, důmyslně udělaná. Ó, jeden-li ť bude v tom, což k spasení příslušie, jako tele nerozumné, a k světu bude velmi chitry! ŠtítMus. 38b. (Nepřítel, svět) nám jest velmi silen a chytr Alb. 59a, jest velmi silen a chytr Kruml. 185a (místa stejná). Buďte chytrzy jako hadové Alb. 30b. chitra svódnicě Hrad. 101b. O to slušie státi, aby (ty) zvěděl chitre věci a k tomu neznámé řěči NRada 1557. Krašším (dívkám, Vlasta) káza chitrey řěči sě učiti DalHr. 9. Chceš-li opustiti svú chytru řeč i otpěru Kat. v. 3185. Nemóž uměti toliko ta panna chitrey otpěry, by (mistři) jiej nesvedli s téj viery t. v. 1440. Podlé chytrych činóv šatanových ChelčPař. 163a. — Adv. -řě chytřě: nad vozem… orlicě bě pov(ě) šena, jež bě chitrzie vymyšlena, aby pod ňú hořkost stydla AlxH. 3, 9, jež bieše chitrze vymyšlena AlxV. 1248 (místa stejná); chytrzie ingeniose Mill. 125a; chytrzie osědl města ficte invenit civitates MamA. 23b; chytrſe Štít. ř. 85b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
chytrý adj. chytrý, důmyslný; lstivý Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|