|
|
|
múdrý adj. 1. (o člověku) v čem, k čemu ap. moudrý, rozumný, nadaný rozumem; též zpodst. zpodst. vůdce, něčí představitel 2. (o činnosti, jejím výsledku, o výroku, textu ap.) moudrý, rozumný, vykazující moudrost, rozumnost 3. (o člověku) k čemu pozorný, všímavý, vnímavý k něčemu; obezřetný 4. (o člověku) v čem rozvážný 5. (o člověku) čeho umělý, dovedný v něčem 6. (o rozumu, duchu) bystrý 7. (o moudrosti) pronikavý 8. med. múdrý mužík lék vyrobený z rozmarýny a dalších přísad (?) K původu sr. Machek, Etym. slov.² s. v. Dolož. též jako vl. jm. osobní Múdrý a jako součást vl. jm. osobního (m.) Múdrý Hlava. Dolož. též adj. poses. od zpodst. pl. múdrých. Sr. múdrostný, mudrovný, chytrý, nemúdrý, obmyslný, opatrný, přěmúdrý, rozšafný, smyslný Autor: Irena Fuková, Michal Hořejší Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 12. 5. 2024). 
múdrý, adj., moudrý, weise; stsl. mądrъ prudens. Kompt. jmenný múdřějí, skloň. slož. múdřější. — mudri sapiens ŽWittb. 106, 43; lékař mudri Mast. 44. Z tak mudreho roz(mluvenie) AlxH. 12, 14; (málo řěčí) mudrich znáte t. 11, 6. Jeden mudri pravi AlbC. 36b, Kruml. 160b. Aby člověk v tom mudr býval Hrad. 118b (verš 8slab., mudr 1slab.); přijmi kázeň, aby byl mudr sapiens Kladr. Prov. 19, 20; mudra s’ mě učinil prudentem ŽWittb. 118, 98. Uslyšav mudry řěč mudru mudrzyegy bude DalC. úv. 4; múdrý slyše rčenie božie múdřejí bude ŠtítPař. (předml.); mudry slyše mudṙegi bude a tudy truchlé chvíle zbude Baw. 176a. Hron byl v radě ze všěch mudrzyeyſſy nazván DalC. 88. Již bychom měli mudrzeyſſe býti Štít. uč. 60. Dietky tohoto světa mudrzyeyſye jsú než synové královstva nebeského Alb. 8a, mudrzieyſſe AlbB. (na místě stejném), dietky tohoto světa mudrzzeiſſe jsú Kruml. 133a. Již bychom měli mudrzeyſſe býti Štít. uč. 60a. — (Mnozí) jsú velmi mudrzy ke zlým skutkóm Alb. 8a. — mudri gnarus MamA. 24a. — Adv. múdřě, kompt. múdřějie: (Ježíš) odpovědě mudrzie velmi AlbB. 37b; slavte mudrzie psallite sapienter ŽKlem. 46, 8; tanečníci ne mudrziegie činie než skot Hrad. 97b. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
múdrý (jm. tvar múdr; kompar. jm. múdřějí, slož. múdřější) adj. moudrý, učený Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|