projatý adj.; k projieti
1. [o člověku] čím proniklý, naplněný: skrze muže hodné,…prosté, neurozené, chudé, ne světskú chytrostí proyate [chtěl Kristus šířit své učení] PasKal F19a. – Sr. projieti 1, proniknúti 4
2. [o člověku, jeho smyslu] prohnaný, vychytralý, využívající svého pronikavého vnímání k osobnímu prospěchu: bude li tvé tak oko sprostné, všecko tvé tělo bude světlé, pakli bude proyate, všecko tvé tělo bude temné AlbRájA 31a; ktož sě sprostným ukazuje a jsa proyaty a zlost nese na srdci t. 32a; lid sprostný a hlúpý, ješto nemá smysluov vysokých a proyatych ChelčPost 10a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
projatý adj. pronikavý, vytříbený
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
projatý adj. (smysl) = vytříbený, pronikavý
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.