1. (čí) sláva, chvalná pověst; [člověka] čest: potupiv [Bůh] všě nepřátely, zbaviv jě všie pochwaly Vít 27a; zpievajž pro pochwalu boží KancJist 97; věrné sluhy božie tlačíte. Blaze vám té pochvaly Pís VýbAkad 2/1,385 (iron.); potřebieť jest, ať by zlí…pochvaly snad neměli ListářRožmb 1,226 (1437); jest pochwala býti v ohyzdnosti všem zlým AlbnCtnostA 94b ║ accipit benedictionem, id est laudationem chválena bývá vel béře pochwalu [deštěm země] VýklKruml 320b (Hb 6,7: požehnánie BiblOl) požehnání

2. (čí čeho) pochvala, chvála, chválení, projev uznání (od koho čemu): všěmi činy světské pochwaly běháše [sv. Řehoř] PasMuzA 163; Marek na pochwalu té masti die ComestC 317a ad commendationem; hledaje lidské pochwaly ŠtítSvátA 35b; chciec toho [skutku] pochwalu mieti TkadlA 19a; malá pochwala, malé pohanění ChelčPost 100b ║ dali Davidovi desět tisíc a mně tisíc [pobitých], točíš pochwaly BiblOl 1 Rg 18,8 trofeje

3. chlouba, chlubení; „nedati p-y“ komu (nad kým) nedopřát komu chlubit se překonáním někoho: židé naň vzvalichu skálu, své vždy zlosti na pochwalu Vít 25a; nedada jemu [krutému tyranovi] tej pochwali, sám sobě jazyk svój…ukúsl TkadlA 8b; tato pochwala [že nikoho neobtěžuji] nebude zlámána ve mně u vlastech BiblPad 2 C 11,10 (chvála ~Ol, chválenie ~Lit, skutek ~Praž) gloriatio; děkuji [Bohu], žeť jest jemu té pochvaly nedal nade mnú, takžeť jsem jemu s pomocí ujel brannú rukú ListářRožmb 2,356 (1444); nepřieteli svému koruna Česká ku pochvale neučinila by toho, aby král uherský byl korunován ArchČ 4,456 (1471)